Proč jsem se stal programovým nevoličem?

Přestalo mě bavit volit a podporovat tento společenský systém. Matrix. Dospěl jsem k názoru, že nemám zapotřebí tomu věnovat energii a pozornost.

Nicméně v matrixu pracuji a žiji. Nelze se toho zbavit. Lze jen omezit jeho vliv. Ve věcech, které mohu ovlivnit, a to dělám. Nesleduju moc televizi. Politické diskuse typu Václav Moravec, jsem odboural již dávno, v Covidu jsem totálně zrušil i sledování večerních zpráv. Místo toho mám jiný program, který věnuji sobě, který mě baví a je prospěšný i mému zdraví.

Většinou si dám čtvrthodinku cvičení, následovanou dýcháním podle Wima Hofa, což spojuji i s meditací. Někdy mám jiný večerní program. Hodinové cvičení v Sokole, ping-pong, nebo plavání v bazénu.

Dále rád pobývám v přírodě, mám zahradu a chatu, kde se rád rýpu v hlíně a fyzicky pracuju. Snažím se tedy, co nejvíc volného času věnovat svým zájmům, radosti své duše. Patří k tomu i psaní. Zvolil jsem si tedy "únik" z matrixu, co nejčastěji to jde. Abych se dostal do rovnováhy, do klidu duše. A snažím se smát a být laskavý. Avšak bráním si svoje. Naučil jsem se říkat ne.

A tak říkám ne i tomu matrixu. Sem si tě nepustím, toto je můj život a tady tě nechci. Velmi dobře to funguje v přítomném okamžiku a v přírodě. Hůře ve městě a nejhůře v práci. A to pracuji na okraji matrixu, jsem v malém kolektivu a svým pánem. Ovšem nutné byrokracii opravdu utéct neumím, tak ji holt musím přijmout a splnit. Odpor nepomůže, ten to jen zhorší. Ale aspoň nemusím být všude první, naučil jsem se vyčkávat a když není zbytí, tak do toho skočím a učím se v tom plavat.

A jak s tím vším souvisí politické volby? Proč volit do systému, který nepodporuju a který je mi v podstatě ukradený a od něhož pouze chci, aby mě nechal žít?

Čím dál tím víc zjišťuju, že nejlepší cestou pro mě je nechat ten systém umřít a soustředit se na nový, vznikající a přispět k němu. A také je čím dál tím těžší pro mě plnit (dle mého nesmyslné) úkoly v systému, abych si vydělal na živobytí. Vím, že nesmím být v odporu, být trpělivý a v klidu. Volby mě v klidu nechaly, pracovní povinnosti mě sice trochu ubíjí, ale to překonávám. Hlavně to nepřeháním a netahám si práci v hlavě domů. Víkendy si užívám podle svého.

Jsem poměrně skromný, což lze přeložit jako konzumně nenáročný. Hypermarkety, lunaparky, Mc Donaldy nenavštěvuji vůbec. Také k lékařům a do lékáren nechodím. Když už tak k těm alternativním (psychosomatika) pro rady, když si s něčím nevím sám rady.

Podporuji svobodu, větší soběstačnost a menší závislost na systému. Vím, že samostatné, více soběstačné, více nezávislé, svobodné a spolupracující ostrůvky lidí již existují. Jsou různé projekty, většinou napojené na přírodu. Mně se líbí ta decentralizace, to, že lidi sami vytvářejí přirozené místní komunity, kde hlavní roli hraje spolupráce, lidství, vzájemnost, svépomoc.

Tyto aktivity je třeba rozšiřovat a tam vidím budoucnost. Každý si k tomu musí dojít sám, probudit se z hypnózy, že čím víc bude pro systém pracovat, systém se mu odvděčí. Naopak, systém ho jen ždíme a zotročuje. V čí prospěch asi?

Když se člověk probudí, hledá cesty. A dnes už najde průkopníky alternativních cest. Může se přidat, vyzkoušet si, co je pro něj nejlepší, kde cítí radost. Příroda a vesmír funguje na lidské společnosti nezávisle a lidem, kteří se na to napojí, pomůže.