Proč se lidé nechápou?

Asi si to zažil na vlastní kůži každý. A poslední dobou se to ještě víc vyhrotilo. Lidé se spolu o některých tématech nechtějí ani bavit, aby si nevjeli do vlasů, jeden druhého zbytečně neuráželi. V dnešní hyperkorektní době stačí malá, v podstatě nevinná ironická poznámka a už jste ten zlej a hnusnej.

To dřív nebývalo, dříve se lidi normálně bavili a třeba se i vzájemně poslali do háje. Dnes jako by museli za každou cenu patřit k nějaké skupině, která se "pere" na sítích "mlácením prázdné slámy" a hlavně fanatickým fanděním jedné či druhé straně. Zatracené "socky" a jejich algoritmy.

Hele, obětí toho je normální přátelský dialog mezi těmi, kteří stejné názory nesdílejí. Když někdo vyletí jak čertík z krabičky, hrotí emoce, vysvětluje, přesvědčuje, nadává nebo se emočně sesype a člověk ani netuší proč takové emoce osoba na druhé straně má, začne se hovorům s ní spíše vyhýbat. Protože takový hovor připomíná cestu minovým polem, protože nevíte, kdy ta osoba vybuchne nebo se úplně rozloží.

Přitom jiné názory nejsou (aspoň by být neměly) důvodem k nějakým emočním výlevům, diskuse by měla být vedena věcně a podložena nějakými rozumnými argumenty na obou stranách. Chyby děláme všichni, být vyveden z omylu není prohra a změnit názor není zločin. A stát si za svým také ne. Můžeme spolu nesouhlasit, a přitom se respektovat. Nezmizelo toto pravidlo někam pryč?

Jsme lidé různí, různě zaměření, s rozdílnými zájmy. Společenský extrovert snáší hůř samotu než introvert, který společnost moc nevyhledává a samotu občas potřebuje. "Digitál" nechápe chování "analoga" v mnoha životních situacích, ať již jde o platbu hotovostí, nepoužívání mobilních aplikací a dalších vymožeností digitalizace jako občanka v mobilu, komunikace přes portály, využívání AI a Smart techniky.

Výše uvedené jsou situace, kdy ta rozdílnost osob je tak velká, že se nemusí chápat ani ti, kteří sdílejí podobné názory. Proč? Protože zatímco jeden je z něčeho nadšený, jiný je jen zdrženlivý nebo dokonce málo nadšený a už tu může být zaděláno na komunikační problém. Další rozdílné vlastnosti, které vedou ke vzájemnému nepochopení, jsou, že jeden je horlivý, netrpělivý, neklidný až impulsivní, druhý naopak liknavý, trpělivý a klidný.

A teď si představte hovor na výbušné konfliktní téma mezi horlivým, impulsivním extrovertem a liknavým, klidným introvertem, kdy jeden je navíc ještě "mainstreamový digitál" a druhý "alternativní analog". Ti se mohou shodnout akorát na tom, že se na ničem neshodnou a že jim to třeba oběma vadí.

Nicméně se dostali do pasti, že se ani nemají o čem bavit, zvláště pokud mají i naprosto rozdílné zájmy. Pak je nasnadě otázka, proč se vůbec vídat? Aby si vzájemně poslechli dva monology, na které z uctivosti jeden k druhému ani nijak nereagují a v klidu se pak rozešli?

To by bylo příliš nucené, svázané, a ještě by jim to ubíralo energii a krátilo volný čas, který může každý z nich věnovat svým zájmům a lidem, kteří mu jsou bližší náturou, názorově i lidsky a s nimiž si více rozumí.