Rozpočítávat nebo odpočítávat?
Když se na dění člověk podívá z výšky, z nadhledu a nezaujatě, tak pozoruje (vidí) změny. Ty pomalu probublávají na povrch. A nyní se ptá, co s tím? Jak se k tomu postavit? A může začít rozpočítávat.
Bojovat či ignorovat? Aktivní odpor nebo pasivní rezistence? Ignorovat staré a spoluvytvářet nové? Zhroutí se to samo nebo nezhroutí? Má ještě smysl to brzdit nebo to nechat plnou rychlostí narazit do zdi?
Zdá se, že plány globalistů se hroutí. Mají ještě tu moc nebo to jen setrvačností dobíhá? Probudí se dostatek lidí nebo neprobudí? Přijde chaos? Ten už tu dávno je.
Pozitivní vlastností chaosu je, že bourá staré a vytváří prostor pro nové. Teď je na místě otázka, zda to brzdit a snažit se o zmírnění či nechat tvrdě narazit do zdi. V každém případě výhodu (aspoň psychickou) má ten, kdo s kolapsem počítá. Jak se říká, kdo je připraven, není zaskočen.
Víme, že kdyby bylo víc "probuzených", tak přechod od starého k novému by byl rychlejší a nejspíš i mírnější. Nicméně se věci dějí. Odpočítávání již začalo, setrvačnost bývá dost dlouhá.
Lavina se také nerozjede z ničeho, musí napadnout hodně sněhu, ten se neudrží, sněhová koule se utrhne, nabaluje další a už se to řítí do údolí.
A jak to máme my lidé tady u nás? Různě. Něco se děje již dlouho, už nějakou dobu to bobtná a dlouho nebylo vůbec nic vidět, jen taková malá (skoro marná) snaha několika snaživců značně rozptýlených, malé dílčí úspěchy: např. alternativní internetová média a platformy a jejich rostoucí dosah. Svým způsobem tomu pomohla média mainstreamová, která ztrácí důvěryhodnost. Zabránilo se třeba povinnému očkování, pomohli tomu i Svědci Covidovi a ten tlak na to, který vyvolává protitlak a též, že "tečka" nefunguje tak, jak bylo slibováno. Dokonce se zdá být nebezpečnější než sama nemoc, což už též prosakuje.
Dílčím úspěchem jsou také dvě senátorky, které se nedají. Udržitelnost lží a manipulací vyžaduje čím dál tím větší úsilí a vše je stále více do očí bijící. Je to vidět i na demonstracích a přístupu hlavních médií k nim. Ještě nedávno to byla demonstrace "proruských dezolátů" a nyní je už i v mainstreamu (zatím opatrně) nazývána demonstrací protivládní.
Březnová demonstrace a zasedání vlády v Jeseníku, dubnová demonstrace a premiérská návštěva na Filipínách, několik demonstrantů před Strakovkou a přesun jednání vlády do Poslanecké sněmovny. Podivné náhody? Nebo snad signály o zbabělosti vlády?
Jestli aktivní odpor či pasivní rezistence? Ono je to jedno, odpočítávání začalo, ledy se hnuly. Důležitější je, že čím dál víc lidí se zbavuje strachu, nachází odvahu vzít svůj život do svých rukou a ochotu něco s tím udělat. A to něco s tím dělat, není jen o Rajchlových (či jiných) demonstracích, ale též o jiné aktivní činnosti, o drobné práci jako: blogy, knihy, videa, besedy, vzdělávání, setkávání, spojování, a hlavně práce na sobě, své pravdivosti, upřímnosti a ukotvenosti.