Stát se chová podobně jako guru Jára

Menšiny mají všelijaká práva a žádné povinnosti. Většina má jedinou povinnost: to vše platit. A pak ještě držet hubu a krok.

Pojďme si vydobýt aspoň jedno právo. Právo neplatit zhovadilé výmysly progresivistické úderky. Nebojme se pouštět si hubu na špacír. Nemlčet k tomu. Každý má nějaký svůj úhel pohledu, každý má nějaké své obavy, nějaká přání.

Způsobem jak ovládat lidi, je držení lidí ve strachu, nedostatku a sliby, že já (my) to umíme řídit lépe. Přímo ukázková je nabídka "mesiáše" nebo silného vůdce, který to všechno zařídí (mávnutím kouzelnou hůlkou), případně je to ta jediná správná politická strana, která sic v minulosti podělala, co mohla, ale teď už je jiná, lepší. Vedou ji jiní noví lepší lidé a vy nechápaví voliči, nevíte, o co přicházíte tím, že nás nezvolíte.

Vím jen, že jsou pro vás důležité hlavně (za hlasy) utržené prachy a dobytá místa pro své věrné a "odklánění" peněz pro své "zaháčkované" kamarády. Předpokládám, že podobné metody (sliby ráje) používal i proslulý guru Jára, který své ovečky (ženy) rituálně "odháčkoval" a ony se pak cítily svobodně, přičemž dobrovolně přijaly roli sexuální otrokyně. Některé se z toho zlého snu probudily a slavný guru Jára se pak stal psancem.

Stát se svým způsobem chová jako guru Jára, má nás zaháčkované do systému od vydání rodného listu. Chce nás mít stále zaháčkované, na rozdíl od guru Járy žádné odháčkování nenabízí. Odháčkovat se musíme sami, protože jsme sofistikovaně vedeni do otroctví. Do takového otroctví, kdy se otrok cítí svobodně. Podobně jako guru Jára se i stát pouští do vymývání mozků a je vidět, že určité výsledky to přináší, zejména u části nejmladší generace, kde je podprahově podporováno mít nárok a právo na všechno a žádostivost mít věci hned bez žádného úsilí, bez trpělivosti.

Kam to kráčíme? Ke světlým zítřkům? Tam už jsme jednou došli. A byl jsem při tom, takže si to pamatuju. Změnily se kulisy, lidi, metody, ale princip je stále stejný. Manipulace, byrokracie, dvojí metr, propaganda, cenzura, pokrytectví, povýšenost. Touha po moci a po jejím získání snaha si ji udržet za každou cenu a nejlépe na věčné časy. Ale jak se říká, všeho do času.

Kdo by jim to žral, kdyby se nestřídaly generace a nevymírali pamětníci? Kdyby lidé žili třeba 200 let? To by šlo vymývání mozků a překrucování dějin (které píší vítězové) mnohem hůř. Kdy si většina lidí uvědomí, že je vrchnost vodí za nos, aby je mohla ovládat a parazitovat na nich?

Dnes je doba krátkých výkřiků, videí a obrázků. Tlusté knihy se už moc nečtou. Možná to do budoucna bude mít jednu výhodu, třeba se významně zruší byrokracie. Představte si Stanovy spolku ve formě SMS nebo nějaký zákon v rozsahu výkřiku na síti X. To by se nám ulevilo, to by se nám dýchalo.

Kdysi mě zaujal obrázek, jehož původcem je hnutí Cesta odpovědné společnosti (stáhnete si ho v souboru).

Můžeme si pomocí něho osvětlit plánovanou cestu do otroctví. Vnímám to tak, že je nám vnucována cesta po červené, po níž asi kráčí (vědomě či nevědomě) většina lidí, ale snad přibývá těch, kteří chtějí jít po modré (a až jako modří překročíme kritickou mez), pak se snad vydáme většinově po té modré. 

k tomu je třeba si otevřít soubor