Tak jak jsme na tom?

"Nejdřív vás ignorují, pak se vám vysmívají, pak s vámi bojují a pak zvítězíte!" Tento výrok je připisován indickému vůdci Gándhímu.

Jak to asi vidí vládní strana? Zdá se, že poznala, že ignorovat už dávno nelze. Alternativa a opozice tu prostě existuje a umí se organizovat i bez mainstreamových médií. Snaha vysmívat se a nálepkovat již také nedopadá na úrodnou půdu. Ono těm smějícím se bestiím je to už dávno jedno, nebo naopak to přetavili do své výhody. Už to tu bylo "hrdý Čecháček", "hrdý buran", proč ne i "hrdý dezolát"?

Přichází fáze boje. Bojuje se s "dezinformačními" weby a videy. Na řadu přišly i pendreky. Asi je s nimi potřeba začít počítat na každé další demonstraci. Vláda už bojuje.

A do toho se jí to dále drolí a komplikuje. Pod sankcemi uvalenými na Rusko, se více hroutí Evropa než Rusko. Grean Deal je sice výzva a příležitost, ale k čemu? Ke kýženému zelenému skanzenu v Evropě? K digitálnímu otroctví? Do toho padají banky (právě na tom našem Západě), inflace se nijak nezastavuje, narůstá nespokojenost lidí, nezaměstnanost a přijdou asi i krachy či stěhování firem.

Do toho snaha šetřit a přitom rozhazovat. Ještě větší snaha udržet se u moci a nutnost odrážet a bagatelizovat vlastní průšvihy s použitím dvojího metru.

Videa přímých účastníků "zásahu Policie u Národního muzea" jsou dezinformační. Vtipné. Všimli jste si, jak se to vládě vrátilo? Úplně z jiné strany. Nějaký dosud mediálně neznámý ředitel Úřadu práce (takto státní zaměstnanec) si dovolí nahrát a použít dezinformační video se svým nadřízeným ministrem. Provokatér jeden.

Krmelec český od nenažranců vyžraný. Nemá to vláda jednoduché. Ač je slepá, či spíše zaslepená, už asi něco i vidí a snaží se předhazovat řešení. Má je z vlastní hlavy? Sama si to vymyslela, nebo jí to někdo poradil či doporučil?

Ono je to úplně jedno. Vláda nemůže nic vyřešit. Proč? Protože není součástí řešení, ale problému. Problém je systémový a vláda pracuje na destrukci systému. Tím nám paradoxně může pomoct. Ikdyž to asi dělá úplně z jiného důvodu, než by si přála většina z nás.

My bychom se měli soustředit na nový systém, ne parazitický, ale spolupracující a respektující. A dělat to odspodu. Prostě nasadit Gándhího výrok trochu jinak. Vládu zaměstnávat a vyčerpávat bojem (to je ta mravenčí práce svolavatelů demonstrací, práce alternativních médií, blogerů apod.), vládě se nevysmívat, ona je směšná až dost (jen to zkrátka hodně lidí ještě nechce vidět).

Asi nejlepší je vládu ignorovat, a to důsledně. Někteří to už tak mají. Co je např. směšné? Problémy na Úřadech práce a České pošty vyřeší výměna šéfa? Do propouštění vysokého managementu státního podniku se nesáhne a propustí se řadoví zaměstnanci a zruší pobočky? Výsledkem bude nápor na zbylé (výkonné) zaměstnance a naštvání těch propuštěných. A vedení Úřadu práce? Jak se posílí právě řadoví zaměstnanci, kteří tu situaci nejvíc odnášejí? Zjednoduší někdo z vedení systém, aby jim ulehčil? Přidá jim někdo peníze, aby je udržel? Asi ne, naopak bude pokračovat tlak, až se ty převážně pracující ženy na pobočkách začnou hroutit, budou více nemocné, lidé své oprávněné nároky nedostanou včas, či možná vůbec.

A co zaseklá sekera v rozpočtu státu a nebývalý zisk společnosti ČEZ? Opravdu má tak dobré a výkonné manažery? Díky lipské burze a ožebračování obyvatel, monopolu za distribuci, silnému postavení na prodejním trhu a vládnímu zastropování cen, by dokázal vydělat i mentálně retardovaný management.

Koneckonců silové složky. Dokdy budou vládě loajální? Dokdy jí budou pomáhat a chránit? Totéž novináři. Dokdy vydrží vládu propagovat a podporovat? Dokdy budou ochotní a schopní se podílet na polopravdách, lžích a dvojím metru? I zde se jim to tak trochu drolí.

Mohou "elity" z tohoto kolotoče vystoupit? Možná by to i udělali, ale nejspíš se bojí. Nezdá se to, ale i přes všechny rozmíšky, nejednotu, směřujeme k vítězství. Akorát je třeba si uvědomit, že si ho nezařídíme sami, ale zařídí nám ho naše vláda, která starý systém úspěšně demontuje.

A dělá to rychle a zběsile, tak ten náraz do zdi bude asi tvrdý. A pak to dojde i těm zabedněným. Co? Že důvěřovali něčemu, o čemž měli spíše pochybovat a na své pochybnosti se ptát a hledat odpovědi. Pokud je jedinou odpovědí tzv. autorit: "neptej se, je to tak, jak říkáme my", pak je důvěra ztracena. Je nahrazena buď slepou vírou, nebo nedůvěrou v dané autority a hledání toho, komu (čemu) lze důvěřovat.

A první na řadě je člověk sám a hledá odpověď na otázku: mohu důvěřovat sobě? Měla by přijít odpověď ve smyslu, především musíš důvěřovat sobě, pak můžeš důvěřovat i druhým.