Těšíš se na kolaps?

Co ti na to mám říct? Na jednu stranu mám nutkání říct, že jo, na druhou stranu se toho docela obávám. Takže vlastně nevím. Jsem v tomto rozpolcený.

Jen vím, že udržovat tenhle společenský systém je nesmysl, on se už vyčerpal a je v permanentní krizi a chaosu. Spíš bych řekl jako nestranný pozorovatel, že kolaps právě prožíváme. Jen nevím, v jakém jsme průběhu, zda stále blíže startu nebo už se blížíme k jeho konci. To bych bohužel neřekl, že to brzy skončí.

Nedívejme se na osoby, ale ani na politické strany a už vůbec nedoufejme, že by změnu systému mohly přinést volby dle současných pravidel. Jediná strana, která uvažuje o změně režimu je hnutí Stačilo! A to je navázané na Spolek Svatopluk, který o tom mluví otevřeně a současný režim kritizuje. Změna režimu by volebně musela proběhnout asi takto: volební účast kolem 80 % a mohutné vítězství Stačilo!, které by mu muselo přinést ústavní většinu. Kdo by si na to vsadil? A nepřišel by vzápětí nějaký "puč" těch, kteří by rázem přišli o moc, vliv a prachy?

Proč je systém nelidský, když ho stvořili lidé? Jak se stalo, že v systému na vrchu a povrchu dominují vlastnosti jako pýcha, pokrytectví, lenost a marnivost, hloupost, nepoctivost, lhaní, nenažranost, závist a nenávist?

A všechny tyto vlastnosti nám zhmotnily systém, v němž musíme žít. Opravdu musíme? Nemusíme, ale žijeme. Jako jeho stvořitelé ho jedině my můžeme změnit. Ale to bychom museli změnit nejprve sami sebe, naučit se pokoře a trpělivosti, opřít se o vlastnosti jako píle, poctivost, upřímnost a pravdivost, dát přednost skutečné laskavosti před jejím předstíráním, naučit se překonávat těžkosti a překážky, vyvinout nějaké úsilí k naplnění záměru, přiložit ruku k dílu, respektovat druhé, dát přednost spolupráci před individuálním sobectvím, slušnosti před poslušností, umírněnosti před fanatismem.

Zatímco tomu prvnímu se daří v globalizaci, která současně směřuje k všeobecné destrukci a degeneraci, to druhé může vyrůstat lokálně. V podstatě nenápadně. Jenže chce to naši práci a účast. A to je nepohodlné. Nadějné je to, že ti, kteří se pro to rozhodli už přes potíže posílili a jsou odolní a čím dál silnější. Ale ještě nedosáhli takového významu, aby to společností celkově pohnulo a někam ji posunulo. Proč? Protože jsme se pohodlně odevzdali autoritám, konzumu, korporátní a státní byrokracii. Vedou nás zaslepení, hloupí fanatici a pragmatici moci, kteří se neštítí ničeho. A my jsme to dopustili. Skočili jsme na špek. Průmysl bez přívlastků skomírá, ale ten nový přívlastkový (zábavní, erotický, dotační atd.) zdánlivě roste, ale bez dluhů by byl v řiti. A do té řiti se to celé řítí. Nebo snad ne? Nebo tam už jsme?

Pochybuji, kladu si otázky, a i tímto psaním hledám odpovědi. Upřímná odpověď na otázku, zda se na kolaps těším, je: spíš ne. Jiná je odpověď na to, zda si myslím, zda kolaps přijde. Kolaps už tu je, jen nevíme, jak bude rozsáhlý, jak nás zasáhne a kdy a jak skončí.

Hlavní příčinou je oddělenost od přírody, od své bytosti, odevzdání své životní síly a moudrosti autoritám pod vlivem strachu. Tím se nám stalo, že jsme od přirozeného, které kdysi bylo normální, dospěli k normálnímu, které není přirozené. Nectíme rovnováhu rozumu a citu, přirozenost ženského a mužského principu, které jsou sice rozdílné, ale vzájemně se doplňují. A pokud spolupracují a mají se rádi, dokážou věci. Chce to jen zdola z rodiny přenést na celou společnost.

Nicméně ta hra se hraje opačně: když rozbijeme rodiny, lépe společnost ovládneme. Proto podpora rodiny je hnusné fuj, ale podpora hnusu se okázale propaguje. A my na to naskakujeme? Upřímně nevím, myslím si, že je to jen zdání a propaganda, že to jen hezky švejkujeme a preferujeme přirozený (kdysi normální) rodinný život. Navzdory agresivnímu progresivismu.