Ty seš tu ale vod toho!

Mám rád tuhle větu (ironie). Od čeho tu asi jsem? Abych pomohl. Když to bude v mých silách a budu to schopen udělat, pomohu rád. Ale zpravidla pomoc zprostředkovávám, když praskne hadička, nebo protéká záchod, volá se instalatér.

Ale už je jedno, jestli si to dohodne s instalatérem přímo poškozený, nebo mu to zprostředkuji. Jediná moje výhoda je, že ho znám lépe a že mě neodmítne. Nicméně nejsem jeho šéf a pokud má jinou práci, já to neurychlím. Sám si to opravit netroufnu. U cizích lidí určitě ne, doma se do lecčeho pustím a snažím se to řešit.

Někdy si člověk připadá, že může za to, že prší (a že se do bytu dostala voda), že fouká vítr, který poškodil střechu, že je zima a netopí topení, že je horko a v bytě se nedá žít, že nejde televize Barrandov a já nevím, jestli už ji náhodou nezrušili. Ale radši zavolám anténáře.

Jasně jsem tu "vod toho", snažím se, nestíhám, zapomínám, chybuji. Prostě nejsem robot, jsem unavený, někdy i naštvaný, ale jindy mám třeba radost, že se něco povedlo.

Jo, a ještě jsou další oblíbené věty milých sousedů: vždyť za to tolik platím. Já vás pane platím. Platíte si službu, ale můžete spolu se svými spoluvlastníky rozhodnout, že si vyberete někoho jiného. Nebyl jste na schůzi a nelíbí se vám rozhodnutí, které bylo přijato? Chcete to změnit? Domluvte se, nechte se zvolit do vedení a starejte se o to podle svých představ. Tu možnost máte. Že tomu nerozumíte, že nemáte čas, že chodíte do práce?

Já to respektuju a také pracuju. Nikdy vám asi nebudu schopen vysvětlit, co všechno má práce "profesionálního souseda" obnáší. Jsem tu vod toho, jsem za to placen a jsem tu pro vás. Nemůžu se rozkrájet a opravdu nechci pracovat 12 hodin denně. Mám vám napařit 3x tolik a přijmout právníka (nebo dalšího ouřadu), abychom splnili vše tak, nám diktuje legislativa a jak byste si to představoval?

Někdy bych to rád udělal, někdy bych vám rád dal výpověď, někdy bych rád okamžitě rezignoval a odešel. Pak u mě zvítězí pocit odpovědnosti a ta část práce, která mi dává smysl a díky své užitečnosti mě i nabíjí. A světe div se, někdy ji dokonce i někdo ocení.

To vše nic nemění na tom, že stárnu a že mě to unavuje. Že nelpím na funkci ani na penězích a potřebuju si to uspořádat tak, abych to lépe vydržel. Právě končíme s poslední etapou vyúčtování, před sebou náročné schůze a jednání do prázdnin, pak vytoužený odpočinek.

A potom příprava na podzim, kdy začne topná sezóna a opakující se problémy s topením. Furt se něco děje. A to nepočítám to, co si zase vymyslí byrokrati, protože to je to, co mě na té práci nejvíc nebaví a štve. Nejen, že mě to naštvalo, ale mělo by to i tendenci mě uštvat, a proto dokončím období a dál maximálně neuvolněnou funkci v sympaticky malém družstvu (jeden dům, v němž bydlím) a bez správy jiných domů.

A pak se mi moc líbí upřímná věta: "teda já bych to, co děláš ty, nikdy dělat nechtěl". Načež lze odpovědět: "tak se mi nedivíš, že už toho mám dost a chci odejít".

Rozhodnutí jsem učinil a nebráním se tu správu přenechat jiné firmě. A jak o tom píšu, srovnávám si to v hlavě, přemýšlím, a nakonec i konám.