Už je to tady!

Kdysi jsem si psal do šuplíku a do Zpravodaje Benátecka. K padesátinám jsem si nadělil knížku "Spisky chemikovy" (2014). Pak jsem vstoupil na Blog Idnes, z něhož mě nakonec po devíti letech vypudila "autocenzura".

Z textů na Blogu Idnes jsem sestavil knížku "Chemik bloguje" (2016) a pak jsem si založil webové stránky, které jsou spíše o koníčcích a psaní se věnují jen okrajově (publikace souhrnných textů ke stažení zdarma a glosář).

Byly to knížky (takové sešity ve formátu A4) hlavně pro kamarády a známé. Nechal jsem jich vytisknout 100 kusů, aby se to dalo rozdat, kdo chtěl, přispěl. Na tu první jsem dostal finanční podporu od rodiny k narozkám a ta druhá se mi zaplatila asi ze dvou třetin.

Blog Idnes a nechuť k autocenzuře mi pomohli k tomu, že jsem si založil vlastní blog (bez autocenzury) a posléze naskočil do Blogosvěta. Dostal jsem impuls sestavit knihu, přišli ke mně lidé, kteří mě k tomu nakopli a já to udělal. Velkou zásluhu má především Markéta Jurištová, která mě oslovila k publikaci některých mých článků na svém projektu, já s ní zahájil spolupráci a vzpomněl jsem si na soubor, který jsem před několika lety pojal jako záměr napsat knihu opírající se především o filozofické úvahy a spirituálně laděné texty. Byl to jen takový první neuspořádaný výběr textů a ten jsem jí poslal, aby si mohla vybírat a publikovat mé články. Pak jsem si řekl, že bych mohl opravdu pracovat na knize, paní Markéta byla nadšená a zavázala se k předmluvě, když jsem ji poslal první verzi, kterou jsem pak ještě rozšířil.

Byla to škola trpělivosti, pokory a výborných (dobře vybraných) spolupracovníků, z nichž někteří se osvědčili už dříve u jiných projektů (ilustrátor Michal Krofta a grafik Jan Frumar). Nadělil jsem si to k šedesátinám, které jsem slavil v září. To se sice nestihlo, ale aspoň byl čas a prostor na řešení důležitých pracovních věcí, které povedou k tomu, že si budu moct zkrátit úvazek, protože v důsledku mi práce ubude. A ta příprava na to vyžaduje úsilí, protože jinak to nejde.

Bylo třeba připravit můj "dojezd" směrem k důchodu a zároveň "rozjezd" nového života. Zkrátka postupně se zbavovat toho, co mě více vyčerpává a přidat si víc času na to, co mě více nabíjí. Proč? Protože už mám více svého života za sebou a ten čas, který mi zbývá, chci trávit více v radosti, v klidu, harmonii, více v přírodě a s lidmi, s nimiž více souzním.

Výsledek (300 výtisků) v pěti krabicích mi přivezli 8. listopadu. Knihu jsem samozřejmě na svém blogu inzeroval, nejprve upoutávkou, pak i vlastní rubrikou, a nakonec jsem s pomocí potomků stvořil e-shop. Bylo potřeba ho nejdřív zaplatit, nakoupit obálky a už ho budu moct rozjet. O víkendu ho vyzkoušíme, pokud se neobjeví někdo dřív.

Předpokládám, že se to bude ještě průběžně ladit, jak se s tím budu více seznamovat a sžívat. Doufám, že se přes e-shop něco prodá a také doufám, že vzhledem k mé omezené známosti (na sítích nejedu), nenastane hned nějaký "masakr" a budu (s pomocí blízkých) to zasílání knih zvládat.

Pomyslný vlak se tedy pomalu rozjíždí, zda dojede do cíle a jakou rychlostí pojede, se uvidí. Důležité budou stanice, kde se zastaví. Tj. akce, na kterých bude kniha prezentována.

Svou knihu a další záležitosti kolem ní jsem přirovnal k vlaku, který mám rád a rád se v něm svezu. Podobně jako vlak i má kniha vyjela z počáteční stanice a vydala se na cestu.