Už se to sesype?

Babylónská věž plná lží musí spadnout. Nebo ne? Pamatuji si to z dětství. Kostky se tak dlouho pokládaly na sebe až se komín z kostek stejně zřítil.

Lépe se stavěla věž z písku, ta měla širší základ a směrem výše se zužovala. A dneska to máme postavené na hlavu. Všichni se hrnou nahoru a co nejvýš. Vědí, co proto mají dělat. Ale už se nedívají dolů na tu základnu.

Nevidí, že se to tam dole zmenšuje, že ubývá těch, kteří to na svých bedrech drží, takže to nemůže dlouho vydržet a čeká se, kdy to spadne.

Kdysi pevná konstrukce se stává čím dál chatrnější, jen se to nepřiznává, a navíc pořád se najde dost těch, kteří to drží. Ale udržet se to nedá. Síly dojdou.

Zlo se požírá samo, jen mu nesmíme pořád dodávat energii. Stoupnout si opodál a nechat je požrat mezi sebou. Ostatní inspirovat, ukazovat cestu a pomáhat jim probouzet se z hypnózy. Čím více lidem to dojde, zažijí ten AHA efekt, tím líp pro všechny.

A dole už se to všelijak hemží, tříbí, domlouvá. Je spousta nápadů a cestiček. Některé uličky jsou slepé, jak nás o tom přesvědčil průkopník slepých uliček Jára Cimrman. Jiné mohou vést k cíli. A když to nejde tudy, půjde to jinudy.

Někdo půjde za světluškou, která svítí na cestu a jiný za bludičkou, která láká do bažin. Ony ty bludičky mají tak nějak výkonnější a svítivější světýlka. Bludičky musí oslnit, světlušky svítí.

Tak s kým chcete bloudit? S Fialou? Nebo s Babišem? Je už někdo, kdo nás vyvede ze tmy? Jsme to my sami.

Potřebujeme jen vyjít z hypnózy, přestat se bát (zbavit se strachu), mít odvahu vystoupit ze své komfortní zóny, stát se sami sebou a spojovat se s těmi, co nastoupili cestu za svobodou.

To je zásadní téma dneška. Chceme být svobodní, ne otroci, kteří si myslí, že jsou svobodní, protože je tak naprogramovali.

Když budeme opravdu sami za sebe svobodní, co jim bude držet hrad z písku nebo slonovinovou věž?