Vadí, nevadí

Jako malé děti jsme si hrály takovou hru, pak bylo vadí – nevadí součástí písničky "Není nutno" Svěráka a Uhlíře k pohádce "Tři veteráni". Tak jsem si vybral několik témat a rozebral, co mi vadí a nevadí.

Televize. Máme. Nevadilo by mi, kdybych ji vůbec neměl. Ušetřil bych poplatky, stejně se na ni moc nedívám. Rád mám ale magnetofon (mám spousty CD a dokonce kazet). To by mi vadilo ho nemít.

Auto. Máme. Jedno pro nás dva. Vzhledem k tomu, že do práce chodíme oba pěšky, využíváme ho k jízdám na větší vzdálenosti (chata, rodiče manželky, výlety do jiných krajů). Nevadilo by mě, kdybych ho neměl (také bych dost ušetřil, za auto se platí, i když stojí). Mám rád cestování vlakem, autobusem, na kole a pěšky. Po řízení na delší vzdálenost (cca nad 200 km) bývám už unavený, nemám rád parkování a zácpy. Proto se vyhýbám cestám do Prahy autem, resp. jedu jen na kraj a využívám P+R parkování, nebo radši jedu veřejnou dopravou. Pražský provoz mi vadí. Sám sebe jsem nezažil víc sprostě nadávat, než když jsem se dostal do pražské zácpy. Tak se snažím tomu, pokud možno úplně vyhnout.

Prachy. Jak se to zpívá v té písničce? Nemít prachy, nevadí, nemít srdce vadí, zažít krachy, nevadí, zažít nudu, vadí …. S penězi je to složitější. Systém je na nich založen. Je to energie směny zboží a služeb. Může se platit třeba protislužbou, známe svépomoc a směnný obchod. Je dobré mít těch peněz tak akorát. Netrpět nedostatkem, ale také nemít přílišný nadbytek. A naučit se s nimi hospodařit a pořizovat si to, na co mám, to, co k životu potřebuji. Ideálně je mít na to, co mi činí radost. Peníze jako takové mi nevadí, peníze jako prostředek k ovládání druhých mi vadí. Nevadí mi karty, internetové bankovnictví, vadí mi, když se plánuje zrušení hotovosti.

Totéž se dá říci o digitálních technologiích (a šířeji řekněme o umělé inteligenci), které na jednu stranu usnadňují práci, na druhou umožňují centrální kontrolu a ovládání. Nevadí mi pomocník, který usnadňuje práci, vadí mi buzerující hlídač, který kontroluje poslušnost a za neposlušnost trestá. Vadí mi ta zneužitelnost a chuť těch nahoře toho zneužít.

Vadí mi kolaps současného systému a jeho nahrazení něčím jiným? Nevadí, byť jsem si vědom, že bych to nemusel osobně přežít. Vadí mi lidi, kteří to řídí? Dříve mi vadili a štvali mě, dnes už mi nevadí, dostal jsem se do fáze, že mi je jich spíš líto. Neposlouchám je a nevadí mi, jestli je to štve, nebo z toho mají strach. Vadí mi, že to stále tolik lidí nevidí a nevnímá. Že stále dost lidí to podpírá a tím to nenechá spadnout a stále si nechává kálet na hlavu a nedokáže se vzepřít. Zkrátka říct ne, už toho mám dost a nebudu skákat, jak vy pískáte.

Mobilní telefon. Dobrý sluha, ale špatný pán. Mám k němu specifický vztah a díky tomu je pro mě jednoduchý detox. Opravdu mi moc často nezvoní. A přiznávám, že to bylo i mé přání a opravdu se mi vyplnilo. Za víkend jsem měl jeden hovor a několik zpráv. Podobné je to s emaily. Ve všední dny je toho samozřejmě víc a musím k tomu připočíst i pevnou linku v kanceláři, přesto nejsem tím ani zahlcen a už vůbec ne pohlcen. Takže mít mobil mi nevadí. Ale kdybych ho ztratil nebo by přestal fungovat, také by mi to nevadilo.

Řekl bych, že jsem se dostal do životní fáze, kdy mi nevadí (hlavně z materiálního hlediska) něco nemít nebo příp. ztratit. Na penězích, na věcech, na funkcích a pozicích prostě nelpím. Naopak lpím na přírodě, na radosti a svobodě a vadí mi o tyto "věci" přicházet, tedy vadí mi snaha některých lidí cenzurovat, ničit přírodu ve jménu záchrany planety (klima-byznysu) či přímo válečných konfliktů, které zabíjejí nejen lidi, ale zabíjejí i přírodu.

Svým způsobem mi vadí, že se stále ještě moc lidí neprobudilo a stále dost jich podléhá strachu a manipulaci "nemocných mocných".