Vidlákovy kydy z Václaváku

Tak jsem si chvilku zdvořile zakydal s Vidlákem v hloučku jeho čtenářů pod pódiem na Václaváku při demonstraci proti vládě. Koupil jsem si knihu, prohlédl dezolátské tričko, mj. v něm tam postávaly jeho děti, které tam pracovaly.

Prodávaly knihy z kárky, vybíraly a vracely hotovost, Vidlák se nechával fotit a podepisoval knihy. Na nějaký oduševnělý rozhovor nebyl samozřejmě čas, tak jsem si jen potřásl rukou a jako starší podle Gutha Jarkovského nabídl tykání. Tak jsem si s Danem potykal, rozloučil se s tím, že ještě přijdu a budu součástí davu.

Abych nemusel čekat tři hodiny na začátek demonstrace, přesunul jsem se pěšky na dříve dohodnutou schůzku s kamarádem Moravákem z Prahy do hospody Uterus poblíž Albertova. Sešli jsme se, dali si oběd, pivko, pokec a pak se rozešli. On šel ještě na sraz bývalých spolužáků z fakulty s tím, že na demonstraci dorazí později. Já se pěšky pomalu vracel na Václavák, kde jsem se měl sejít zase s kamarády, kteří jeli od nás.

Tak jsme se sešli asi dvacet minut před začátkem, já vytáhl transparent (Fialová terapie nám otevřela oči. Děkujeme. Stačilo), v hloučku okolostojících, kteří dohlédli a přečetli, sklidil docela úspěch.

Co říct k účasti? Stáli jsme tam, kde jsme stáli předtím dvakrát (3.9. 22, 11.3.23 a potřetí 16.9.23), na rozdíl od těch předchozích byl dav na daném místě řidší. Václavák byl slušně naplněný k Vodičkově ulici, dole na Můstku si to netroufám odhadnout, možná, že nám přispěli i nějací ti turisté, nebo tam přišli lidi později a odešli dříve. Celkově bych řekl, že bylo lidí méně než 3. září loni, tak o 20 až 30 %. Odhady několik tisíc, jsou však záměrně zkreslující, pokud by platil odhad 100 tisíc, pak bych to 3.9. viděl na nejméně 120 až 130 tisíc.

Oficiálně se tvrdilo, že na té první velké demonstraci bylo 70 tis. lidí, pak by o rok později to bylo minimálně 40 až 50 tisíc lidí. I to je dost, ale myslím si, že nás bylo o něco víc. Ne možná těch 100, ale tak 70 až 80 určitě. Ten had na Letnou po magistrále byl docela dlouhej a roztahanej.

A jak se mi to líbilo? Energie a atmosféra mi přišla pozitivní, bez ohledu na to, co se říkalo z pódia. Rajchl jako osvědčený tribun lidu s kulometnou kadencí slov celou show rozjel a končil. Celkově jsem to vnímal tak, že řečníci se příliš nerozkecávali, často byli i vtipní (Dostál, Vidlák) a mělo to dle mého vzestupnou úroveň. Projevy trvaly 2,5 hodiny a pak se had davu rozhýbal po Magistrále na Letnou. Šli jsme vzadu, protože jsme se potřebovali předtím vymočit a také se sejít s dalšími dvěma kamarády, kteří byli dole.

Nebyli jsme na úplném chvostu, ale spíš jsme dohlédli na konec hada, a ne na jeho hlavu. Těch lidí šlo celkem dost, byť se nějací odpojili a během průvodu odpojovali další (zejména u hlavního nádraží). "Malí Vidláci" táhli svou kárku s knihami, a i v průvodu prodávali knihy.

Když jsme dorazili my na letenskou pláň, už z pódia hřímal Rajchl. Kousek jsem si poslechl, rozloučil se s kamarády z domova (ti měli auto poblíž), zatímco já se musel vrátit na Masaryčku a jet vlakem do Lysé, kde jsem měl zaparkované auto a potřeboval jsem ujet ještě 10 km domů. Doma jsem byl před půl devátou večerní, ráno jsem odjížděl před půl desátou. Zabralo mi to celý den.

Den, kdy se konalo tolik dalších akcí (Dny NATO v Ostravě, Zažít město jinak a mnohé další lokální menší akce). Např. u nás bylo posezení s burčákem a byl jsem zván na další dvě akce poblíž na Nymbursku. Mohl jsem jet na chatu nebo si vymyslet cokoliv jiného. Manželka jet nemohla, musela se postarat o psa, neboť nebyl nikdo, kdo by ho vyvenčil (střídá se v případě potřeby dcera, bratr nebo sousedka, nikdo z nich ale nebyl doma). A hlavně jeden z nás se stará o psa a třeba i zahradu, zatímco ten druhý může někde trajdat.

Tak já jsem celý den trajdal v Praze. Dlouho jsem si postál, ale taky chvíli poseděl a poměrně dost jsem toho nachodil. Zažil jsem tak Prahu pěšky vč. pochodu na uzavřené magistrále, kdy se to člověku stane?

Co si jako hlavní pocit odnáším z demonstrace? Sešli jsme se tváří v tvář v hojném počtu. Byla tam dobrá energie a atmosféra ze setkání. A jestli jsme vyslali vládě jasný signál? To je celkem jedno, hlavně jsme vyslali signál sami sobě, že je tu (troufám si napsat) stále se rozrůstající skupina lidí, kteří už se nenechají zmanipulovat, zastrašit a srát na hlavu. Kteří si budou myslet svoje a svými skutky budou neustále narušovat ten nejhodnotnější režim liberální demokracie, který se utrhl z řetězu. Kteří se začnou spoléhat sami na sebe, postaví se sami za sebe, protože neztratili zdravý selský rozum a pud sebezáchovy.

Podaří se nám zvrátit vývoj? Jak dlouho budeme muset nechat působit Fialovou terapii, než otevře oči většina lidí? Jistě, někteří zaslepení a slepí jsou dostatečně imunní, ale nevěřím, že je to většina, vždyť těch nedůvěřujících je minimálně 75 %.