Vopruz končí
Tak mi skončil hektický leden o jedné společné schůzi představenstva a družstevníků a pěti výživných schůzích vlastníků, a to vše během třech týdnů. Na těch pěti domech nám skončil mandát předsedy Společenství vlastníků a bylo třeba zvolit naše nástupce.
To se povedlo díky nabídkám profesionálních předsedů. Družstvo jako jeden z vlastníků s nejvyšším podílem hlasovalo pro vybraného předsedu a většina z vlastníků měla stejný názor. Shromáždění byla usnášení schopná a zvolením nových výborů se už o domy nestaráme, jen jim děláme správu (převážně účetnictví). Tím nám (a především mě) končí "vopruz" večerních domovních schůzí, které obvykle trvají až dvě hodiny, většinou se najdou ti, kteří mají připomínky a kritizují. To je v pořádku, jen by se nemuseli tolik vykecávat a mohli by také přiložit ruku k dílu.
Je to vopruz taková schůze vlastníků. Dnes je to tak, že kdyby se konala schůze sousedů, kteří v domě bydlí, byli by tam až ze třetiny jiní lidé než na schůzích lidí, kteří byty vlastní. Hlavně je to ale pěkný vopruz sama ta schůze, a pak telefony, emaily a návštěvy vlastníků, kteří mají potřeby něco řešit, navrhovat či si stěžovat. Člověk se nemůže rozkrájet a nestíhá to.
Stárnu, družstvo se zmenšuje převodem bytů do vlastnictví, schválili jsme záměr, strategii a tu se sanžíme naplnit. Pro mě osobně je to důležité, jednak ztrácím motivaci a jednak chci za pár let do důchodu odejít po svých nohou, ne nohama napřed. Za tři roky nám končí mandát představenstva družstva a pak už nechceme pokračovat. Ale chceme, aby to pokračovalo dále, byť v menším. Proto opouštíme agendy předsedů SVJ, které předáváme při skončení mandátu. Pět domů již předáno. Čekají mě ještě dva domy (jeden v létě, druhý na jaře příštího roku). Z celkem osmi domů, zůstaneme na jednom. Tam je jednak výbor a jednak se splácí úvěr a žádá o dotaci, tak jsme se rozhodli ve stávajícím složení pokračovat, pokud nás zvolí.
Je to velká úleva zbavit se takového "vopruzu". Stále tu však je "vopruz byrokratický". Toho se pracovně zbavím až v důchodu, nebo pokud byrokracie zahubí sebe sama, nebo až ji lidé hromadně přestanou poslouchat, až se neposlušnost stane nutností z důvodu pudu sebezáchovy. Obávám se, že ten čas už dávno nastal.
Sám (právě z pudu sebezáchovy) dávám přednost "švejkování". Upravil jsem si známé rčení "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" na "aby se byrokrat ukojil a člověk zůstal člověkem". Jenže, kdy bude byrokrat ukojen? Myslím si, že nikdy. Ideální je byrokraty k ničemu nepotřebovat a nejlíp, aby si vás ani moc nevšímali.
V pracovním procesu je těžké se tomu vyhnout, v důchodu už si člověka tak všímat nebudou.