Výlet do Prahy aneb zase všechno jinak

Naplánoval jsem si výlet do Prahy. Využil jsem k tomu volný pátek. Původně jsem se měl dopoledne v kavárně poblíž Kampy sejít s člověkem, s nímž jsem se chtěl seznámit a vymyslet něco, co by mi mohlo pomoci v propagaci knihy. Vymyslel jsem, že kdybych získal větší objednávku, slevil bych a pak více podpořil jeho projekt.

Ve čtvrtek jsem poslal SMS, že přijedu, že se schůzkou počítám. Načež mi dotyčný odpověděl, že bohužel je nemocný, tak jsme to odložili. Zase bylo všechno jinak.

Měl jsem ještě odpoledne dohodnutou schůzku s kamarádkou (spisovatelkou) v Nuslích, té jsem se také připomněl SMS a ona mi napsala, zda by to nešlo posunout o hodinku dříve. Tak jsem dopoledne byl doma, absolvoval dlouhou procházku se psem v lese a po obědě odjel autobusem do Prahy. Počítal jsem s tím, že budu pít alkohol, tak jsem nejel autem. Bylo to i výrazně levnější. Už nemám dálniční známku, a navíc jsem zjistil, že po šedesátce mám 50 % slevu na MHD po Praze.

S kamarádkou jsme se sešli po několika letech, řekli si, co se v našich životech změnilo a jak žijeme. Pak jsme si vtipně vyměnili své knihy. Povídali jsme si něco přes hodinu, navíc, když jsem se vrátil z toalety, suše mi sdělila, že už je vše zaplaceno. Poděkoval jsem, žádné peníze ji nevnutil a rozloučili jsme se. Co teď? Jet domů, nebo ještě něco zkusit, když už jsem v té Praze. Den předtím mi volal kamarád, že je zrovna v Praze a jestli pojedu na akci, kterou jsem mu přeposlal, ale já na ni nepojedu, protože budu na dovolené.

Tak jsem mu zavolal, že na minulou akci nepřijel, a tudíž si nekoupil mou knihu a že jsem zrovna v Praze, takže bychom se mohli sejít. Chvíli jsme se po telefonu špičkovali, že klidně ho přijedu navštívit domů, když si koupí moji knihu. Tak jsem pak absolvoval návštěvu na Spořilově. Bylo to fajn, včetně loveckého salámu, sýra, stopičky slivovice a kávy.

A pak jsem poděkoval, odešel na MHD a z Černého Mostu odjel autobusem domů. Nakonec to byl výlet, který se mi vyplatil. Prodal jsem jednu knihu, druhou vyměnil, neplatil za občerstvení, jen za dopravu, a to ještě o něco méně, než by mě to stálo před rokem.

V pátek dopoledne na procházce se psem jsem potkal špačky (popsáno v samostatné blogu) a v sobotu jsme jeli na chatu a zalyžovat si. Chtěli jsme tam být do neděle, ale zase bylo všechno jinak. Mráz a díky němu prasklé plexisklo na vodním filtru nám znemožnily pustit vodu, tak jsme si zalyžovali, vytopili chatku, dali si kafe, prošli se se psem a jeli domů (popsáno v jiném blogu).

Zkrátka člověk si něco naplánuje, a nakonec je to jinak. Fakt je, že kdyby šlo vše podle plánu, byla by to nuda. A že se dějí nepříjemné věci? Tak se dějí. Vodu mi kamarád opraví, možná se něco bude muset udělat jinak a možná to nebude hned. Uvidíme.

Že se knížka neprodává? Budou se hledat další cesty. Že se to komplikuje v práci a nejde to tak jednoduše? Dalo se to čekat, překvapením by spíš bylo, kdyby to šlo jednoduše. Ale zprvu se to zdálo, že to bude opravdu jednodušší. Ale nic se neděje.

Nejde o život, tak jde o hovno.