Zachovejme klid

Hraběcí rada? Proč? Neřekl bych, je to rada stoiků, těch klidných, kteří neřeší to, co nemohou ovlivnit. Fanatického souboje vybičovaných emocí se neúčastní. Protože to je hlavně hysterie. Hysterie z možné ztráty vlivu a moci, práce a peněz.

Strachu, že se lidé přestanou bát jejich strašení a manipulace, která jim tu moc, vliv a prachy zajišťuje. Lidí, kteří mohou přijít o to, na čem lpí, co vybudovali a získali, je mnoho. Jejich ego jim nedovolí se toho pustit.

Člověk až žasne, jakou hysterii vyvolalo něco tak marginálního jako převedení koncesionářských poplatků na státní rozpočet. Jak nejvíc křičí ti, kteří televizi ani nesledují. A když to nezaujatě sleduje, zjišťuje, kolik špíny a hnusu, hněvu a agrese se rozlévá po kraji a ptá se proč se to děje?

Aby vše vyhřezlo na povrch a tam se to transformovalo? Nebo aby spadly masky a ukázalo se, kdo je kdo? Ukázalo se, jak je to krásně převrácené, jak ta "špatná" strana lidi, kteří se k ní hlásí, nekádruje, nekontroluje, neříká jim, co si mají myslet, co říkat a nedohlíží na to, jak nadšeně tleskají tomu, čemu tleskat mají. Ta "špatná" strana emoce nehrotí. Když je tam člověk zahnán, zjišťuje, že je v dobré společnosti. Jenže zároveň se stal psancem.

Projevíte-li odvahu, musíte být ochoten to vydržet, ustát, a to rozhodně není jednoduché. Zvláště pak pokud je na vás vidět a jste někde nahoře, kde obrazně řečeno fouká, a jít proti větru s sebou nese riziko a nepohodlí. Takže se vám může stát, že se kajete, posypete si popel na hlavu a zařadíte se zpět, nebudete vyčnívat, ale budete tomu všemu ještě vnitřně důvěřovat? Řekl bych, že ne, že budete sice držet hubu a krok, ale myslet si svoje.

Pokud nahoře nejste, necpete se tam, a dokonce tam ani nechcete patřit, pak můžete být ve větším klidu. Nejste totiž hlavním předmětem zájmu "dobré" strany "lepších lidí", protože je neohrožujete, tak vás nehlídají jako ty své a nechají vás na pokoji. Zvláště, když se vyhýbáte komunikaci na sociálních sítích.

Žijeme v převratné době, jen nevíme, kam se to převrátí. Přeji si, aby se to opravdu převrátilo zase zpátky z hlavy na nohy.