Zemědělství a ekologie, jaká je moje představa?

Tedy, co bych se snažil udělat já sám? Vycházím z toho, že základním úkolem zemědělství je produkce potravin a zároveň tvorba a údržba krajiny. Pro tzv. produkční zemědělství (velkovýroba) je důležitá ochrana zemědělské půdy, zvláště orné půdy, proto bychom měli být nekompromisní a téměř nevyjímat půdu ze zemědělského půdního fondu, rozhodně ne z důvodu výstavby průmyslových zón (skladů a montoven) na zelené louce.

Podle mého bychom se měli soustředit na zabránění další betonizaci a asfaltizaci krajiny. Vždy mě udivuje, že tady (na rozdíl od dálnic) ekologičtí aktivisté neprotestují.

Měli bychom pracovat na znovuobnovení soběstačnosti v produkci lokálních základních a sezónních potravin. Přece zdravé a ekologické je to, co se nevozí přes celou planetu, ale vyrobí se a spotřebuje lokálně. Navíc s bonusem snížení emisí z dopravy.

Postupně bych zmenšil lány, provedl krajinná opatření k eliminaci škůdců (např. luční pásy, remízky), čímž by se měla snížit potřeba chemických postřiků a zároveň by to měla být ochrana proti větrné erozi. Postaral bych se o zadržení vody v půdě, tj. zavést opatření k podpoře vzlínavosti a kapilárního systému v půdě a tím zabránění vodní erozi.

Obnovil bych i nějaké ty osevní plány v návaznosti na bonitu půdy a její vhodnosti pro pěstování určitých plodin. Jak to bývalo: v úrodném Polabí cukrovka, na Vysočině brambory. Tam, kde je to možné, bych nechal část půdy i odpočinout (úhor), postupně zvyšoval kvalitu půdy a její úživnost.

Postupně bych obnovoval a zvyšoval podíl živočišné výroby s ohledem na životní podmínky a welfare chovaných zvířat.

Pak bych rozvíjel to, co nám zůstává a co mnozí máme rádi. Malé a záhumenkové zemědělství a zahradničení, v němž si sami zajišťujeme produkci některých potravin, zejména ovoce, zelenina, bylinky, koření, vajíčka, chov domácího zvířectva pro vlastní potřebu.

Je (nebo aspoň bylo) to tradiční součástí především venkovského života. Osobně bych nechal rozvíjet i permakulturní hospodaření, jedlé přírodní zahrady, ovocné stromy, ořechy, bylinky a jedlé rostliny. Podporuje se tím biologická rozmanitost, protože existují biotopy vhodné pro drobné živočichy, na menším prostoru se dá dobře i hospodařit s vodou, sbírat dešťovou vodu, vybudovat poldr, tůně po tajícím sněhu, budovat i umělé biotopy a jezírka.

V rámci měst bych rozvíjel sousedské komunitní zahrádky, přírodní oázy a léčivé lesy a parky pro rekreaci a posílení zdraví fyzického i psychického.

Zachoval bych rozmanitost české krajiny a citlivě prováděl urbanizaci měst. Rozhodně bych nepokračoval v tom, co se příliš nepovedlo, přesto to dále pokračuje. Neumíme ochránit krajinu (pole) a v podstatě jsme ji už zabetonovali, najmě v okolí Prahy a poblíž dálnic.

Ale stále máme krásnou a různorodou krajinu v naší zemi. Dokážeme ji ochránit? Tam, kde nám funguje ochrana přírody prostřednictvím NP, CHKO, přírodních rezervací, přírodních parků, oblastí klidu, to problém není. Horší je to s volnou krajinou, tu dokáže nejlépe ochránit zemědělské či lesnické hospodaření prováděné s rozumem a citem.

Důležitá bude adaptace lidí a krajiny na klimatickou změnu. Nejsem popírač, ale ani druhý extrém, nějaký alarmista. Pomoci by mohla dle mého tvorba např. komunitních zahrad, ve městech důraz na zelené střechy a balkóny, větší rozsah využívání dešťové vody (např. na splachování) a tím šetření pitné vody.

Nižší produkce odpadů a emisí, nejen třídění a recyklace, ale pokud se odpad nevytvoří, nebo je jeho objem několikanásobně menší, je to daleko lepší, dále preferovat přirozené kompostování, kde to jde, přirozený pohyb, kde to jde (využití chůze, na kole, sdílení aut, hromadná doprava).

Je důležité v čem budeme žít, a proto je dlouhodobým cílem "detoxikace" prostředí, dnes dýcháme otrávený vzduch, pijeme otrávenou vodu, jíme otrávené potraviny, máme otrávené vztahy, musíme usilovat o změnu, abychom mohli žít radostně a zdravě v prostředí přejícím, důstojném a zdravém.