Zeptej se sám sebe a získáš odpovědi na své otázky

To se říká. A já to zkouším. Upřímně nevím. Připadá mi, že odpovědi buď nepřicházejí, nebo jsou falešné (z ega?). Nebo to nechápu a asi dělám něco špatně.

Nebo ještě nenastal ten pravý čas. Říkám si, že mě "Něco" ještě nechce pustit dál a nejspíš ví proč. Nebo to jen má mysl si vymýšlí a nechce změnu?

Dobrá odpovím si sám. Když nevím, tak píšu. A během psaní (nebo dělání) ke mně obvykle něco přijde. Nějaká odpověď, nějaké AHA! Nebo nějaké myšlenky, které mě dříve nenapadly.

Napadlo mě, že jsem sice v klidu a v harmonii, ale zároveň jsem trochu nervózní. Může to tak být? Ta tvrzení jsou přece protichůdná. Pravda, jsou, ale jsem v klidu a harmonii ze své podstaty, máloco mě rozhází, jsem poměrně vyrovnaný, mám nadhled a nenechávám se emociálně vtahovat do her, které nechci hrát.

Role v rodině (manžela, otce, tchána a dědu) hraju rád a s tím souvisí i má nervozita. Dcera v těchto dnech či týdnech porodí své druhé dítě. A to je prioritní, vše ostatní počká. Ale jak dlouho?

Neznamená to, že bych nic nedělal, jenom stejně jako na porod čekám i v práci na některé záležitosti, abych se pohnul dál. Zkrátka to jinými lidmi ještě nebylo uděláno. Také čekám důležité odpovědi na mé emaily, které též nepřicházejí a bez některých důležitých se také neposunu.

Přitom vím, že nejlepší je to nechat koňovi, dát tomu čas, netlačit na pilu. Však se dočkám. Nebo to ke mně přijde jinak. Vždyť už to znám, tak co se divím. Trpělivost růže přináší, tak prostě dočkej času jako husa klasu.

Jo, znám to. Ale proč mi ještě nikdo neodepsal na včerejší email? No jo, ale nedostal jsem odpověď ani na to, co jsem psal před dvěma týdny. Na důležitý dokument do práce čekám už dva měsíce. Asi to není tak důležité a moje třetí vnouče si přijde na svět až samo uzná za vhodné.