Život zavřený do paragrafů

Snaha o to svázat život paragrafy je stará asi jako lidstvo samo. Jen to dříve bývávalo mnohem jednodušší. Jak nějaké zákony, tak i jejich vymáhání. Majestát císaře se vyhlásil vybubnováním na rynku nebo v podhradí. Lidé se sešli, biřic přečetl, co se vyhlašuje, lidé pochopili, co mají přikázáno či zakázáno a jaký trest jim hrozí, když neposlechnou.

Pravdou je, že tehdy hrozily i tresty hrdelní a mučení. Ale zároveň to bylo tak, že málokdo měl o nějakém právu nějaké potuchy, to bylo výsadou písařů, kteří uzavírali a sepisovali smlouvy pro své pány. Věřím, že i tady to bylo jednak stručné a jednak srozumitelné. Nicméně i tehdy se smlouvy porušovaly, ale předpokládám, že vědomě.

Dnes je to úplně o něčem jiném. Armáda našich právníků a úředníků bude početnější než naše pravidelná armáda vojáků. Také paragrafů přibývá poslední dobou už ne aritmetickou řadou, ale snad geometrickou. Z toho vyplývá, že se to k lidem nedostane, že o tom nevědí, že to vyhledávají jen ti, kteří to potřebují.

Většina lidí tak porušuje zákonné předpisy nevědomě. Někteří vědomě, v prvé řadě ti, kteří chtějí nějaké výhody (podvodníci, zloději, lobbisté a korporace si je nechávají psát ve svůj prospěch). Jiní (tzv. rebelové) je porušují také vědomě, především protože je považují za naprostý nesmysl a rozhodli se říct takovému nesmyslu ne.

Čím víc nesmyslů je takto přijato ke kontrole a šikaně lidí, tím větší odpor přirozeně vzniká. Někdy je viditelný (protesty, petice, demonstrace), jindy je neviditelný (ten je v důsledku lepší a jsme v něm přeborníci). Říkáme tomu švejkování, umíme to naoko plnit, přitom si to uděláme po svém. Protože nám nic jiného nezbývá a doslova jsme k tomu tlačeni.

A tak díky nesmyslné buzeraci vznikají paralelní struktury a alternativní záležitosti ve všech sférách lidské činnosti. Pokud nám např. Česká televize nerozptýlí naše pochyby a neodpoví na naše otázky, pídíme se po jiných zdrojích, kde odpověď nalezneme a pokud s námi nějak souzní, považujeme ji za relevantní.

Nemusí nám vyhovovat systémová medicína a dostaneme se k té celostní, funkční, k psychosomatice, k různým terapeutickým metodám. Nemusí nám vyhovovat jako rodičům vzdělávání našich dětí, tak vzniknou alternativní školy, domácí výuka apod.

Pokud nám nenabídne útěchu duše a naše spirituální potřeby církev, hledáme i v této oblasti jiné zdroje, které s námi budou souznít.

Takto postupně vzniká "paralelní" svět, dnes i vč. lokálních měn, svépomoci. Tímto se oslabuje globalizace současný parazitní a kořistnický systém a směřujeme k re-lokalizaci.

Nemusíme se dřít jako naši předci, ale zároveň ten pohodlný život z nás udělal líné lemply a vytvořil závislosti. Jsme nesoběstační, závislí na systému (tedy na těch, kteří ho ovládají), přestali jsme přemýšlet a tvořit. Vytvořili jsme nárokovou společnost sněhových vloček, většinově jsme ztratili odolnost, imunitu, fyzickou kondici, zdravý rozum a cit pro věc. Jsme takoví zhypnotizovaní.

Naštěstí ne všichni, a hlavně z té masové hypnózy se probudit dá. Jen někomu to dojde dřív, jiný bude muset být více přitlačen, aby mu to konečně došlo.

A pak se z housenky vylíhne motýl a ten zažívá naprosto jiný svět. Ne každá housenka se dočká proměny v motýla, dost jich skončí jako potrava ptáků, nebo je rozšlápnuta či přejeta.

Perspektiva motýla je jiná než perspektiva housenky. Jiná je perspektiva oběti, bojovníka a mistra, převedeme-li to k lidským bytostem, kteří podle úrovně svého vědomí a vibrací žijí své životy v různých perspektivách, přičemž tu žijí na jedné planetě spolu s ostatními bytostmi (nejen lidskými).

Takže snaha svázat život do paragrafů je marná, milí právníci a byrokraté.