Adventní čas jsem nikdy moc neprožíval

Ale běžel okolo mě. To zas jo. Jako malé dítě jsem se samozřejmě na Ježíška těšil. To se s tím Adventem ještě tolik neblblo, to byl téměř ilegální.

Za to teď je vynášen do nebes, až pekelně. Hlavně konzumně a otravně, a to vč. i té duchovní stránky, která není uchopena jako zklidnění a rozjímání, ale jako "nucená" oslava a vlastně i zábava. Třeba to tak není, jen mi to tak připadá.

Já vlastně na těch Vánočních svátcích miluji nejvíc ten konec, kdy je po všem a člověk si může užít volno, které má z práce. Může pobývat déle venku, ale i si v klidu zalézt s knížkou a číst si.

Napadl sníh a já dosáhl klidu a míru. Takového smíření, zastavení, rozjímání. Přišla ke mně taková pravá vánoční atmosféra, což se mi dosud nestalo. Dříve mi vadila ta přetvářka, neupřímnost, honění. Jistě, stále to mám kolem sebe, sice už v tom tak nejedu, ale už mi to přestalo tak vadit.

Komu není rady, tomu není pomoci, tak se hoňte, užívejte si povrchní zábavy, povrchního duchovna a svátečnosti, politických her a manipulací. Já už to vaše hemžení budu jen z odstupu pozorovat a nebudu vám do toho kecat.

Jasně, splním si své povinnosti v rodině, oslavím s ní svátky "klidu a míru", tedy (v překladu) ty nejstresovější dny v roce, po nichž ale ten pravý klid a mír následuje. Nakonec to nejlepší přírodní poselství přijde ještě před Ježíškem: zimní slunovrat. Nejdelší nocí to končí a dny se začínají pomalinku prodlužovat. Ještě nějakou dobu bude vládnout zima a pak začnou přicházet první nesmělé známky jara.

Paradoxem je, že to jsou boží svátky a já se přes ateistickou výchovu (možná, že díky ní) k Bohu dostal. Ale tak nějak po svém, protože hierarchicky řízené náboženské instituce (jako církve) mi nevyhovují. A protože ctím to, že Příroda je dílo Stvořitele, dostal jsem se k němu nejsnáze skrze přírodu.

Také skrze lidi, kteří mě inspirují, jejich knihy, rozhovory, texty, videa. Tak si ten čas užívejme po svém. Mně při tom prvním sněhu přišel ten osvobozující AHA efekt, smíření s tím Vánočním časem, který vnitřně prožívám jinak, ale respektuji to, jak ho prožívají druzí.

A to osvobozující je, že mi to přestalo vadit. Vždy, když mi něco přestalo vadit, nebo mi to začalo být jedno, znamenalo, že jsem na něčem přestal lpět a věci se daly do pohybu. Asi proto, že něco ve mně bylo odblokováno. Vesmír zkrátka ví, že přes odpor to nejde tak lehce.

Když se uvolníte a něco propustíte, protože to už v tuto chvíli nepotřebujete, vnímáte, že to, na čem jste se dříve skoro bezvýsledně dřeli, začalo jít mnohem snáz a přináší výsledky, je-li v tom čistý záměr.

Tak ať ten čas vánoční, přinese zklidnění, harmonii a posune nás všechny na cestě k sobě.