Carholici jsou asi smutní

Kdo je carholik? Odpověď je jednoduchá, každý asi ví, kdo je alkoholik, workoholik, shopaholik. Jsou to lidé (nezdravě) závislí na pití alkoholu, na chorobném pracovním vytížení nebo nadměrném zbytečném nakupování.

Z toho vyplývá, že carholik je závislý na jízdě autem, ale to jsme svým způsobem všichni, kteří máme auto a řidičák, protože proč mít auto, kterým nebudu jezdit.

Termínem "carholik" označuji ty řidiče, kteří auto využívají nadměrně. Lidi, kteří jsou schopni zajet autem do 150 metrů vzdálené trafiky pro cigarety, přejet z jednoho rohu běžného městského náměstí do druhého, desítky minut kroužit parkovištěm před obchodním centrem, aby našli místo nejblíže vchodu. Prostě lidi, kteří místo toho, aby šli kousek pěšky, nebo využili hromadnou dopravu, která (světe div se), je v některých úsecích a trasách i rychlejší, musí jet autem za každou cenu.

Města u nás jsou auty přecpaná a ve většině z nich jsou problémy s parkováním, které rázem odpadnou, můžete-li použít jiný způsob dopravy vč. té pěší. Ale jet autem, přestože je to v daném úseku třeba pomalejší (kvůli častým zácpám) či dokonce dražší, považuji za závislost. Zpravidla je to pohodlnější a pro spoustu lidí i prestižnější, přece by nevlezli do "socky" (MHD) a jít pěšky, tak je bolí nohy, protože nejsou zvyklí.

Z čeho jsou ti carholici tak smutní? Z cen pohonných hmot. Kdo musí jezdit denně a často i tam, kde by mohl jít třeba pěšky, asi bude z cen benzínu a nafty nešťastný. Já jezdím poměrně málo, ceny benzínu mě samozřejmě netěší, ale až tak mě neděsí. Nicméně i ti, kteří ani auto nemají, prostě na to válečné běsnění ve světě také doplatí. Ceny energií se vždy promítají do dopravy zboží a služeb a způsobují i tlak na inflaci.

Zejména konzumně zaměření jedinci budou naštvaní a smutní. Podle mého je aut na světě přebytek a jezdí často i zbytečně, takže z cen benzínu nešťastný nejsem. Je otázkou, kam by musely ceny vyšplhat, aby se lidé ježdění v autech vzdali, navíc ve venkovských oblastech je auto často nezbytností. Chudší lidé asi jízdy omezí, ale hlavní je, jak to zasáhne dopravce, zemědělce, výrobu a obchod. Navíc ohledně ropy a zemního plynu jsme na konci trubky (ze všech stran), a to může být zásadní problém. Nejen, že to bude drahé, ale mohlo by toho být sakra málo. Může se naše "hodnotná" civilizace dožít elektřiny a potravin na příděl? Úplně bych to nevylučoval.

Slibovaná tranzice ekonomiky, energetiky a ekologie už na nás dopadá. Jen je smůla, že ji vede smečka progresivních byrokratů, sociálních inženýrů, digitálních pošuků a nenažraných šmejdů. Výsledkem pak není žádoucí změna, ale chaos a destrukce. Asi si tím budeme muset projít a narazit do zdi, abychom si to uvědomili, zbavili se parazitů a začali to dělat jinak.

Mohu si dovolit být optimistou, protože mám jednak už dost odžito, a jednak jsem dost nezávislý, zejména ve smyslu toho, že nepropadám závislostem a vedu celkem skromný život s poměrně silným zastoupením analogového (fyzického) charakteru. A máme celkem pevné rodinné pouto, se ženou společné zájmy zahradnické, takže i určitá soběstačnost tu je. Navíc "kolaps" nepovažuju za konec světa, ale spíše nutnou podmínku následné regenerace.