Čekáš jak panenka v koutě …

… až najdou tě? Nelze se spoléhat na to, že někdo udělá něco za tebe. Nelze očekávat, že se věci pohnou bez tvého úsilí. Pokud něco stále odkládáš, pak neočekávej, že se něco stane.

Udělals řadu dílčích věcí, pomáháš tomu na svět. Ale zároveň zůstáváš v něčem, v čem už moc nechceš pokračovat, ale nedovolíš si radikálně odejít. Ten hlavní důvod je, že nechceš ublížit druhým a chceš odejít tehdy, kdy máš (kdy ti to skončí) a máš před sebou řadu úkolů, které chceš splnit a je třeba se soustředit především na ně. Neodkládat je.

Takže to druhé spíš necháváš plynout. Nebo u ledu či koňovi. Víš, že bez práce nejsou koláče a také víš, že tlačit na pilu se nevyplácí a také se něčemu vyhýbat, protože k tomu máš odpor, nic neřeší, protože tě to stejně dožene. Je třeba se s tím vším vypořádat a dosáhnout, jak se říká čistého stolu. Máš na to sice ještě dost času, ale ten se rychle krátí.

Tak hybaj řešit věci, které řešit potřebuješ. Aktuálně, prioritně, i když se ti do nich moc nechce. Omlouvá tě jedině to, že očekáváš narození třetího vnoučete, že nevíš, kdy to přesně přijde a zároveň víš, že je rozumnější některé záležitosti řešit až potom.

Také jsi na některé věci čekal, protože na tom pracovali jiní a až teprve nyní si od nich tu práci dostal. Ale na něčem jsi pracovat mohl, ale odložil jsi to. I když to také tak úplně není. Nevykašlal ses na to. Oznámils to na nástěnce, nechals tomu čas, ale nikdo se ti neozval, proto ti nezbývá než oslovovat a přemlouvat lidi osobně. A zrovna o víkendu se ti nechtělo.

Nicméně už je čas. Nejvyšší čas. Chtěl bys prodat své knihy, přednášet, ale život si tě zatím směřuje jinam. Opravdu? Záleží přece na tvém rozhodnutí, na tvé volbě. Vědomě ses rozhodl, že svou misi dokončíš, že vyčistíš svůj pracovní stůl, že se popereš s kostlivci ve skříni, že se postavíš čelem následkům svých předchozích činů a rozhodnutí.

A že to ostatní počká, protože tě to neživí, máš to jen jako koníčka, radost a prostředek na odreagování a dobytí energie, abys jí měl dostatek na to udělat to, co tě zrovna nebaví.

Tak se v tom koutě neschovávej a udělej to, co je potřeba udělat. To, co sis naplánoval. Bez toho se totiž dál neposuneš. A víš to.

Jasně. Ale odkládat a vymlouvat se je tak "sladké" a dneska je cool lenost nazývat prokrastinací, protože to nezní tak tvrdě. Navíc je to odborný výraz, který z toho udělal diagnózu, nemoc, důvod k soucitu nebo dokonce přednost.