Černobílý svět

Takový svět je vlastně šedivý, unylý a nenabízí ani odstíny šedi, natož jiné barvy. Svět, kde je povinné jenom poslouchat a souhlasit. Ale to už nestačí, protože je třeba tleskat a mávat. Kdo netleská a nemává, je sprostý podezřelý. Podezřelý je ale i ten, kdo se směje, nebo mlčí.

Tak daleko jsme došli při budování toho nádherného Orwellovského světa, světa převrácených významů slov, světa digitálního dozoru a unipolární šedi, kde ani černá není černá a bílá není bílá. Ale "velký bratr" nám sdělí "pravdu", kdo je černý a kdo bílý.

Takový svět si, milí iluzionisté, strčte do prdele. Takový svět je na hovno. Na takový svět vám zvysoka seru. Jsem sprostý, no a co? Jak nemám být sprostý ve sprostém světě iluzí a hypnózy?

Protože já žiju ve světě jiném, přirozeném. Ve světě zelené trávy, modré oblohy, žlutého slunce, hnědé půdy, červené krve, průzračné vody, různě barevných rostlin a živočichů. Ve světě různých vůní i pachů, ve světě přírodní rovnováhy a přírodních zákonů.

V tomto světě se mi líbí a v tomto světě budu vykonávat funkci zahradníka, pěstitele, ale třeba i chovatele, nakonec i poustevníka, nebude-li zbytí.

S tím vaším světem digitálních iluzí nechci mít nic společného a házím vám do něj vidle. Ale jen obrazně, protože to bych už nemohl kydat hnůj.

Žití v šedivém mrtvolném světě lidské společnosti se mi příčí, ale v barevném světě přírody žiju moc rád. A jako člověk doufám, že v takovém světě chce žít i většina lidí. Jenom si to většina díky té hypnóze, kontrole, lpění, strachu a železné košile zvyku, bohužel nedovolí.