Čisté duše

Žijí mezi námi, dříve je před námi zavírali do ústavů, dnes se s nimi můžeme setkávat, můžeme je i podporovat prostřednictvím těch, kteří se o ně starají.

Jsou to zdravotně a mentálně postižení. Dříve jsem se jim vyhýbal a upřímně přiznávám, že bych neměl tu trpělivost s nimi pracovat, ale asi bych je mohl mít rád. Jsou to totiž čisté duše. Takový člověk se nemůže a neumí přetvařovat. Jistě se hůře vyjadřuje, bude mu možná špatně rozumět, nepochopí spoustu záležitostí života ve společnosti, v systému.

Systém přetvářky a pokrytectví je mu cizí. Proto, aby se nějak uplatnil a cítil se být užitečný a nějak zařazený do společnosti, potřebuje pomoct. A potřebuje mít důvěru k tomu, kdo mu pomáhá. Obdivuji lidi, kteří se o tyto lidi starají a zvolili si tuto nelehkou práci, která podle mě povznáší na duchu a je čistě záležitostí srdce.

Ti lidé jsou spojkou mezi zvláštním světem mentálně postižených a tzv. "normálním" světem. Musí se umět vypořádat s úředničinou a požadavky systému, protože bez grantů, dotací a dárců se neobejdou.

Ušel jsem nějaký kus cesty, nejprve jsem potřeboval najít cestu k sobě, abych našel sebe a snažil se i sám sebe poznat, potřeboval jsem k tomu být víc sám, víc v přírodě a asi i víc (terapeuticky) psát. Člověk před sebou a před životem neuteče.

Mnohé jsem se naučil, na své cestě životem jsem zažil zkušenosti, lekce, dělal jsem chyby, poznával a učil se hlavně to, co mě zajímalo a zpracovával si to ve svých blozích. Celé mě to vedlo k uvědomění toho, co mi dělá radost a z čeho mám nepříjemné pocity.

Má práce s lidmi mě vedla ve volném čase více od lidí, stačil jsem si jen se svými nejbližšími. To, co mě dřív bavilo, mě bavit přestalo. S lidmi, s nimiž jsem se dříve více družil, už se moc nedružím, poznávám jiné lidi.

Už jsem si spoustu věcí zpracoval, a také jsem zapracoval na svém jistém uvolnění z práce. Něco jsem zjednodušil, něco mi skončilo a začínám být více časově uvolněný z práce, která mě živí.

Zkusil jsem jít cestou, která mě nakonec zavedla do slepé uličky, ale rozhodně nebyla marná. Posílil jsem zodpovědnost za své zdraví, setkal se se zajímavými lidmi, dostal se k zajímavým knihám, názorům a pořadům, které mě inspirovaly a obohatily. Nějak cítím, že už to pro mě není to pravé ořechové a je třeba jít dál. Najít si opět cestu k lidem. Změnil jsem se a tím se mi proměňuje i okolní svět. Někteří lidé mi odešli, zažíval jsem pocity prázdnoty, nepochopení a potřeboval jsem ústraní. To vše mi ale pomohlo najít vnitřní klid, harmonii, nadhled.

Řekl bych, že už jsem připravený se k lidem vrátit. Už si ale vybírám ke kterým. K těm, z nichž necítím faleš, pokrytectví, přetvářku. K čistým duším, které mě obohatí a já jim také mohu pomoci. A zpětně to pomůže i mně. Jako mi pomohla kniha, kterou jsem si zpracoval a vydal. Mnohé mi to dalo a naučilo mě to dotáhnout věci do konce, více trpělivosti a pokory, netlačit na pilu, neočekávat, nechat věci více plynout a nelpět na výsledku.

Sice ještě nemám zaplacené náklady a mám ještě spoustu výtisků, které by mohli někoho potěšit či inspirovat, ale už mi přestalo vadit, že se neprodává podle mých představ. Možná se to změní, možná ne. Nevím a už to nehrotím.

Zkrátka "investuji" svůj čas a peníze do jedné akce, kam jsem původně jet neměl, ale nakonec se to seskupilo tak, že tam pojedu. A uvidím, co mi to přinese. Už pocit, že uvidím naživo lidi, kteří mě inspirují, je radostný.

A na druhou stranu se chystám navštívit restauraci a zázemí právě těch čistých duší, které chci podpořit a blíže se s lidmi okolo seznámit. Potenciál nějaké vzájemně užitečné spolupráce tu určitě je.