Co hodlám vědomě ignorovat?

Podle vzoru ministra zahraničí Macinky, který se rozhodl ignorovat prezidenta, jsem se rozhodl jít ještě dál. Nejenže též ignoruji pana prezidenta, protože jsem se nedostavil na jeho pouliční oslavu, na níž se demonstruje jeho podpora, ale nepůjdu ani k prezidentským volbám.

Nepředpokládám, že by druhé kolo u nás vyprodukovalo nějakého kandidáta, který by mě byl natolik blízký, že bych mu dal hlas. Manželka určitě kandidovat nebude a děti ještě omezuje mladý věk.

Navíc si myslím, že tahle země žádného prezidenta nepotřebuje a v tom případě ani žádné prezidentské volby. Ale k tomu nedojde, protože většinu lidí to baví.

Já si ovšem dovolím vědomě nevolit. Za prezidentem nestojím a o žádného dalšího taky nestojím. A podle toho se zachovám. Volit nepůjdu. A už nikdy žádné tzv. menší zlo. Tím totiž naprosto nesmyslně očekáváte, že to musí být lepší a ve výsledku to může být horší. Takže tu máme ty obvyklé dva prvky, prvek očekávání a prvek zklamání. 

A když volit vědomě nepůjdete, nemůžete být zklamán. Postavil jste se mimo tento souboj (mediálních) gladiátorů a je Vám tudíž jedno, kdo vyhraje. I kdyby to byl znovu Kolář ...ehm Pavel, vás to nebude už  štvát. Ale také nebudete skákat radostí, protože prostě nefandíte. 

Jestli bude prezdent jiný nebo stejný, je Vám jedno, Vy jste k tomu stejně lho-stejný. Zkrátka przidenskou volbu hodlám vědomě ignorovat.