Co s tím chaosem?

Přijde chaos? Myslím si, že nepřijde, že už dávno přišel, jen zpočátku nenápadně. Nebyl ještě tak viditelný, všimli si ho jen někteří. Ti, kteří upozorňovali, že jestli s tím něco neuděláme, bude se chaos prohlubovat.

Propásli jsme (jako lidé) mnoho šancí na to, kdy se dal chaos ještě zvládnout, ještě byl nějak řiditelný, nebo se aspoň dal brzdit. Řekl bych, že chaos byl odbrzděn, prohlubuje se a rozhodně se nezastaví. Proběhne, nadělá ještě mnoho škod, zničí mnoho životů, ale zdejší život se určitě promění. Uspořádá se to nově, protože starý "řád a pořádek" v tom chaosu skončí. Nemůže ho přežít, protože ho sám vyvolal svou pohodlností, hloupostí a chamtivostí, na kterou je nebetyčně pyšný.

Že starý svět končí, právě prožíváme. Každý jinak, ti více soběstační, méně závislí, s šikovnýma rukama, myslící hlavou a srdcem na dlani, na tom budou lépe. Příroda se obnoví, lidstvo začne znovu a jinak. Lokálně, odspodu, od píky. Co se zachová, co bude objeveno a co nám pomůže, nevíme. Lépe na tom budou ti s vyšší úrovní vědomí, protože ti už se naučili odvaze, ochotě, spějí k moudrosti, protože už překonali pýchu. Pýcha je dobrá v tom, že překonává apatii, strach a hněv, ale pak se nějak ustálí na vrcholu a z něj buď padá, nebo se promění, tedy nastoupí cestu k moudrosti.

Asi nás čeká pád pyšné civilizace, s velkým rámusem, s velkými a zbytečnými oběťmi na životech, ale Život přežije a s ním (snad) i člověk moudrý, který už se nebude pyšně nazývat "moudrým", když tak hodně "zhloupnul", ale opět k té moudrosti bude postupně růst.

Přemýšlím, zda se ten chaos, který nyní přichází s větší silou, dá přežít v klidu. Jsem ve věku a snad i moudrosti, že minimálně nemusím panikařit. Určitou psychickou výhodou je i to, že s tím chaosem počítám a že jsem se naučil žít přítomností.

Přichází doba, kdy pravidla nebudou důležitá, když je ti tzv. "nejmocnější" stejně porušují ve smyslu "silnější pes mrdá", přestane důležité být na té správně straně, přestane důležité mít pozici či peníze.

Důležitá bude vůle přežít, šikovné ruce, moudré hlavy a lidská srdce. Činy lidskosti budou posouvat nový svět vpřed.

Nebo to bude jinak? Vím já, co má Bůh, Vesmír, Příroda za lubem? Pro mě je osobně důležitý návrat k přírodě, ke zdraví a udržení lidskosti. Prošel jsem si vším tím umělým rozdělováním a zůstal jsem na straně lidskosti (tedy zdravého rozumu a míru), nenaletěl jsem na žádnou z propagovaných "dehumanizací" a "správných stran". Jen jsem si připadal příliš osamocen.

Ale vím, že sám nejsem. A že se mi ti lidé sami vytříbí, a že držet basu budou muset spolu ti nejbližší. Ať už spřízněni příbuzenským (či sousedským) poutem, poutem souladu duší a vědomí, poutem lokality v přítomném okamžiku. Tak to vnímám a chtěl bych si zachovat stoický klid a nadhled ve své duši. Ale fakt nevím, co mi Život přichystá a jak to zvládnu.

To, co jsem dosud prožíval, považuji za poměrně slušný trénink, tak snad to zvládneme, znovuobjevíme lidskost, spolupráci a najdeme nový směr. Jestli u toho budu já osobně, nevím, přece jen se mi život zdejší nachyluje, ale svým potomkům přeju, aby zvládli tím chaosem projít a dočkali se lidštějšího a rozumnějšího uspořádání světa.