Co znamená být nesystémový?

V systému žiju, to vím a nic s tím nenadělám. Opravdu? Věřím v možnou změnu systému zespoda, v to, aby byl lidštější a současně vstřícnější k přírodě. Ke změně nás donutí sama Příroda a uvidíme, co s námi jako lidstvem provede lidská hloupost, lenost, chamtivost a zbabělost.

Nějaký restart je potřeba, v určitém chaosu už žijeme, kolaps může být rázný, ale může být i pozvolný, to záleží na nás a také na tom, co nás přesahuje. Společnost potřebuje rozmanitost, více pohledů, ne stejnost a uniformitu. A taky pohyb, změnu čili určitou míru chaosu, který ukončí to, co už se přežilo a vyčerpalo a uvolní místo pro to nové, co se v bolestech rodí.

Něčím jsem si prošel, prožil a nějak mě to formovalo. V tuto chvíli asi honím mnoho zajíců najednou. Potřebuju se soustředit na postupný odchod z práce, což znamená především dokončení několika rozpracovaných záležitostí, diskusi s kolegy o různých variantách věcí, a nakonec předání funkce. Jde mi to poměrně ztěžka, protože je to dost o pro mě nepříjemné byrokracii, což je na druhou stranu výzva k vykročení z mé komfortní zóny, ovšem zabývat se nesmysly je pro mě demotivující. A ztráta motivace se velmi těžko překonává.

Proto potřebuji zdroje, kde se nabíjím, a to je to, co mi přináší radost. Jednoznačně příroda, chata, zahrada, rodina, děti, vnoučata.

Psaní je pro mě určitá sebe-terapie, rozbor pocitů a reagování na životní situace. Často mě přitom napadne nějaké řešení, přijde inspirace. Samota a chvíle pro sebe jsou pro mě důležité, přichází zklidnění, harmonie.

Chci se naučit komunikovat se stromy, objevit nové poznání a možná i více skrze stromy pochopit a uzdravit sám sebe. Plánuji to na jaro.

Bude to pro mě trochu jiná a nová spiritualita. Ta se však už dávno stala mou součástí, protože se snažím starat rovnoměrně o tělo i duši. Jde jen o trochu mírný posun do oblasti, která díky přírodě se mnou asi souzní víc než nějaké jiné duchovno.

Dostal jsem se k tomu žitím čtyř dohod, které mě osvobodily a nasměrovaly, psychosomatiku, dýchání a samozřejmě pobyt a pohyb v přírodě, vlastní tvořivost a působení radosti. Patří sem i vztahy a trávení času s bližními a v poslední řadě s vnoučátky.

Už nějakou dobu se učím pokoře, trpělivosti, vděčnosti a soucitu. Možná mi to tak úplně nejde, mám asi spoustu rezerv, ale už jsem na té cestě. Ke své autenticitě, k sobě. Měním se, vyvíjím a s tím se proměňuje i mé okolí.

Pravda, mimo systém nežiji, ale aspoň se snažím mu nijak moc nepodléhat. Odmítám občanku v mobilu, aplikace, platím převážně v hotovosti, nejedu sociální sítě, nesleduju zprávy a politické debaty, které jsou zvláště teď před volbami opravdu výživné.

Jako maximum možného od voleb očekávám mírné posílení protestu a přibrzdění šíleností, které jsou nám jako pokrok a dobro vnucovány.