Dialog analoga s digitálem

Sešli se dva. Jirka, který se zajímá o moderní technologie, na mobilu má hodně aplikací a s těmi digitálními technologiemi si tyká a Josef, jeho o deset let starší kolega, typický člověk analogový.

Nějak mu to všechno digitální uteklo, protože ho to nezajímalo. Měl takový pocit, že mu stále něco vnucují a že ta digitalizace lidi odlidšťuje a debilizuje.

Nějaké základy umí a myslí si, že mu to stačí. K některým věcem má odpor. Radši platí hotově, zboží si raději nakoupí v krámě a komunikuje mnohem raději tváří v tvář. Sociální sítě mu nic neříkají. Jednak je to virtuální názorové kolbiště, navíc ve stylu fotbalového fandovství Sparta vs. Slavia, a jednak většina toho ostatního je dle něj taková nedospělá, povrchní a skoro až infantilní zábava. Jistě, něco milého, hlubšího a smysluplného by se tam našlo, ale to je naprostá menšina a Josef s tím neumí zacházet tak, aby ho to bavilo. A co ho nebaví a není to jeho pracovní povinnost, to dělat nechce.

Tlak je ovšem velký, protože, co fungovalo nějak lidsky před lety, to dnes funguje jinak, více digitálně a "users friendly", ovšem jen, když máte aplikace, identity, přihlásíte se do portálu nebo se s tím naučíte pracovat. Ale to, co jste uměl dříve, už Vám není nic platné.

Tak Josef požádal mladšího kolegu o pomoc s jedním problémem, s nákupem letenky. Kolega Jirka mu pomohl, letenku zarezervoval a zaplatil. Rychle, elektronicky.

"Fajn, Jirko, díky moc. Napiš mi číslo účtu, ať ti mohu peníze, co nejdřív poslat. Nebo mi ho pošli na email."

"Máš přece Whats App, tak ti vygeneruju QR kód a pošlu ti to. Sakra, jak se to dělá? Už si to nepamatuju, ale přijdu na to." Tak si s tím Jirka pár minut hraje, zatímco Josef trpělivě čeká, až se mu to konečně podaří.

Pak si potvrdí, že Josefovi ten obrázek QR kódu přišel. Rozloučí se. Doma "analog" Josef přemýšlí, jak to zaplatit? Dokonce druhý den ze společného účtu stahuje výpis za minulý měsíc a mohl by zaplatit klasickým internetovým bankovnictvím, kdyby měl napsané číslo účtu, a ne QR kód. Ten může díky Smart bance zaplatit manželka.

On sám může zaplatit i ze svého účtu, ale QR kód na svém telefonu ze svého telefonu nepřečte, a tudíž zaplatit nemůže. Musel by si fotku stáhnout do počítače a následně zaplatit.

"Sakra, to je tak komplikovaný, kdyby mi ten digitální dement napsal číslo účtu na papír, mohl to mít už zaplacený", lamentuje Josef. Než by zapínal počítač a stahoval z mobilu fotku, pošle částku ze svého účtu na společný účet a požádá manželku, aby to zaplatila načtením QR kódu.

Takže jaký je výsledek tohoto setkání? To, co by "analogově" mohlo být vyřešeno druhý den, "digitálně" trvalo tři dny, protože manželka si dala na čas.

Že by to Josefa motivovalo k digitálnímu vzdělávání a využívání aplikací? Ani náhodou. Naopak. Je spokojený jako analog a dál bude "donkichotsky" aspoň u sebe digitalizaci brzdit. Vždyť má snad nějakou zákonnou povinnost mít chytrý telefon a v něm desítky aplikací? Nemá. A zvažuje, že by se v důchodu, až předá služební číslo, vrátil k tomu "hloupému tlačítkovému" telefonu.

Digitálové nechť si užijí svou závislost a nenápadnou digitální demenci, řekne si pro sebe Josef a tím celou záležitost pustí z hlavy.