Dívej se do ohně!

Už je to dávno. Viděl jsem v televizi nějaký dokument o bratrech Nedvědech, moc si toho nepamatuju, ale ten závěr byl opravdu impozantní. Honza Nedvěd tam vzpomněl, že v nějaké zemi pustili v televizi záběry na oheň (nebo to byl dokonce nějaký samostatný program?), že by to bylo dobré zkusit i tady.

Lidé by se dívali na oheň a pak by pochopili, že už nic jiného nebude, tak by si začali povídat a být spolu. A na závěr toho pořadu, byl záběr na oheň, bylo slyšet jen to praskání hořícího dřeva a dole běžely titulky. Pro mě to bylo tak silné, že jsem byl připraven televizi okamžitě vypnout, aby mi ten zážitek nic nenarušilo.

Myslím, že jsem to stihl. Byly to tak jen dvě, možná tři minuty, ale bylo to pro mě tenkrát opravdu silné. Dávali to docela pozdě večer, manželka už spala a já se pak jen umyl a ulehl. Ještě nějakou chvíli to ve mně rezonovalo a spokojeně jsem usnul.

Kdybychom se dívali místo na nějaké kraviny či krváky do ohně, kdyby oheň, voda a les byly v televizi častými hosty, bylo by nám mnohem lépe na duši.

Jen jsem si vzpomněl, že oni tam přítomni jsou, jen v jiné formě, negativní, neuklidňující. Místo bystrého horského potůčku vidíme častěji rozbouřenou ničící vodu, místo ohýnku u táboráku obrovský požár budov, lesa, aut, výbuchy munice. Místo krásného silného mladého lesa nám nabízejí záběry kůrovcem napadených stromů, popadaných a polámaných stromů po vichřici.

Jasně, děje se to a televize mají z principu informovat. Ta veřejnoprávní se teď bojí, že snad krachne, když se důchodcům a studentům odpustí poplatky, co kdyby vyvažovala, nabídla kromě večerníčka pořady na dobrou noc uklidňující duši. Záběry harmonické přírody, líbivou muziku, zvířátka, květinky, les a třeba i to dívání se do ohně.

Obrovským způsobem by vyvážila tu negativitu, která se z obrazovek line. Ušetřila by, protože výroba takových pořadů by byla levná, stačilo by např. sestříhat záběry z fotopastí. Opuštěná studia zbytečného propagandistického kanálu ČT24 (který by mohl být bez náhrady zrušen) by se mohla využít jinak, např. jako muzeum a galerie, televizních artefaktů by se našlo jistě dost.

A možná by se našli i diváci naladění na koukání do ohně a ti by si i rádi připlatili (jako třeba já). Přes léto bych televizi neplatil, protože bych se na své oblíbené "pořady" díval in natura, venku v přírodě. Veřejnoprávní televize by mohla fungovat v sezónním režimu. V letním období by jela jen omezeně, v podstatě večerníčka a nějaké pohádky pro děti a klasickou nostalgii z archívu pro starší a pokročilé. V zimním období by psychicky pomáhala předcházet depresím z nedostatku světla a tepla. Z televizních obrazovek by pak plál ohýnek, který by zahříval duše diváků, kteří si ho přes léto mohou užít u táboráků s kytarou, zpěvem a třeba i troškou toho povzbuzujícího alkoholu.

Milá ČT, tento svůj nápad ti poskytuji zdarma, a ještě jsem ochoten za něj platit, pokud se budu moct dívat za dlouhých zimních večerů do ohně, na zvířátka v lese, či nádhernou vodu.