Do nového roku s nadějí ...

... a láskou a vírou. Ale spíše s odhodláním. S odhodláním a odvahou. S odhodláním jít cestou se svými záměry, jít cestou autenticity a lidskosti, dokončit úkoly, které jsme si předsevzali a začít se věnovat tomu, co opravdu chceme žít.

Osobně chci žít radost a tvořit v souladu se svou duší, dělat to, co mi dává smysl a co druhým neškodí, spíše pomáhá. A k tomu je třeba použít rozum a cit, ne nesmyslná pravidla a byrokratické předpisy. 

Budu se o to snažit, tento záměr jsem si do příštího roku dal. Už dávno kašlu na předsevzetí a stanovování plánů a cílů. Kdo mi může zhatit záměr žít radostí? Jedině já sám.

Sám vím, co mi tu radost přináší, tak v podstatě stačí tomu věnovat nejvíc energie a pozornosti. Díky tomu být v klidu, harmonii a sám se sebou v souladu.  

Zkusme být v novém roce optimističtí, klidnější, nedávat energii a pozornost tomu, co za to nestojí. Třeba politika, zprávy. Být optimistický a radostný se vyplatí. Na zdraví, imunitě, psychické odolnosti. 

My Češi k tomu máme své národně kulturní předpoklady. Jedním z nich je nádherný, libozvučný, košatý, ohebný a tvořivý mateřský jazyk a dalším předpokladem je náš smysl pro humor. Buďme tedy více "smějícími se bestiemi" a "švejkujme", abychom si poradili s překážkami a vyhnuli se té vážnosti, hlouposti, lenosti a chamtivosti.

To nám jednak nesluší, a jednak to nejsme my. Nehrajme si na Němce, když jimi nejsme. My opravdu nemusíme čekat na sloveso na konci věty, my si ho nedisciplinovaně v souladu s češtinou můžeme dát kam chceme. A kdo to má?

Tak si to v novém roce udělejme hezčí a příjemnější.