Dochází mi trpělivost

Má trpělivost s českou státní byrokracií už přetéká. Zamyslel jsem se nad tím, co mě osobně a mě jako představiteli družstva a společenství vlastníků jednotek přináší.

Odpověď je HOVNO. Naprosté hovno, které přirozeně padá dolů. Jen nám ta byrokracie neustále komplikuje život. Nebo snad nějaká změna legislativy v posledních několika letech přinesla pro administraci bytové správy nějaká zjednodušení?

Opravdu je nevidím. Vidím jen šílenosti, úřednickou šikanu a zbytečnou byrokratickou buzeraci. Začínal jsem s GDPR, pak přišel Covid, následovaly další lahůdky jako datovky, nyní nás čekají dohody o provedení práce. Chodím do práce a myslím si, co za další šílenosti si byrokraté vymyslí a přestalo mě to bavit.

Právě proto jsem rozhodnutý, že jakmile budu mít tu možnost, půjdu do důchodu. I předčasně. Jenže plánovat něco nemá smysl.

Kdybych byl obyčejný zaměstnanec nějaké firmy či státu, asi bych odešel a radši bral podporu v nezaměstnanosti. Výkon mé práce je však vázán na volenou funkci. Navíc je to funkce, do níž se nikdo nehrne. Mně ta práce celkem vyhovuje až na tu byrokracii.

Jsme členy Svazu českých a moravských bytových družstev. Tato organizace nám beze sporu pomáhá s řešením našich problémů, jenže nevím, zda reflektuje velkou nespokojenost s fungováním státní správy obecně a zejména v souvislosti s neustálými změnami legislativy, což způsobuje neúměrné zvyšování administrativní zátěže. Samozřejmě nevím, jak to vnímají kolegové, ale mě to zmáhá.

Předpokládám, že si toho na Svazu jsou též vědomi. Ale možná jim to na rozdíl ode mě ani nepřijde. Díky tomu, že tu práci nedělám tak dlouho a vykonával jsem úplně jinou praxi, mám pohled méně zatížený zažitými zvyklostmi.

Připadá mi naprosto nepochopitelné, že se třeba náš Svaz, ale např. i Svaz měst a obcí, Svaz průmyslu, Hospodářská komora a jiné profesní organizace razantněji nebrání úřední šikaně ze strany vlády a státu. Je to pro mě osobně zklamáním.

Jistě je dobré, že Svaz studuje legislativní návrhy, podává námitky a připomínky, jedná s vyššími úředníky, poslanci, senátory. Nicméně, když vidíme výsledky, úspěchy jsou maximálně dílčí a snad ani neodpovídají vynaloženému úsilí, finančním nákladům a představám Svazu.

Nevím, co s tím. Jen mě napadlo to obrátit a vzbouřit se. Dupnout si a říct: tohle se nám nelíbí a pokud to takto projde, tak my v naší gesci se nebudeme takovými předpisy řídit. Budeme je ignorovat. Opravdu nevím, ale možná by s byrokraty razantnější odpor pohnul.

Ono, pokud praxe ukáže, že lidi něco nepřijímají a neřídí se tím, pak se to zpravidla nějakou novelou v tichosti změní, nebo se to až tak nehrotí. Život se nedá svázat do paragrafů a nelze na všechny občany nahlížet jako na sprosté podezřelé, navíc, když státní instituce a orgány neplní svou funkci tak, jak by měly.