Granty, granty, granty, …

…. ať mám víc než tamty. Samozřejmě původně to znělo: "hamty, hamty, hamty ať mám víc než tamty", ale o grantech to platí též. Je to smutné, ale je to tak.

Vypisují se granty na zkoumání a na umění. Přitom jsou to právě ty granty, co obojí křiví, jak vědu, tak umění. Je jedno, zda to nazveme dotace či grant.

Nějaké dotace a potažmo granty jsou nutné, aby třeba přežil nějaký základní výzkum (Akademie věd a další vědecké instituce), aby mohly přežít a fungovat důležité kulturní instituce jako např. Národní muzeum, Národní knihovna či Národní divadlo. Na to je třeba najít finanční krytí ve státním rozpočtu či sehnat sponzorské peníze nebo vypsat granty a dotace, o něž se žádá.

Vědci obvykle mají představu, co chtějí zkoumat, a tak zkouší požádat o grant. Pak mají představu bohaté firmy a sponzoři, do čeho chtějí investovat své peníze, přičemž obvykle očekávají nějaký budoucí zisk a vypisují dotace na míru s jasným zadáním.

Granty bývají časově omezené a v některých případech se podpůrné projekty vypisují každý rok. Fungovalo to a asi nic jiného se použít nedalo. Ale nějak nás to přerostlo, nějak jsme se stali dotační ekonomikou a bez dotace a politického zadání by ve svobodném tržním prostředí to podporované skončilo. Otázka je, zda je to nutné, společensky potřebné a obohacující. Zda nepodporujeme příliš mnoho aktivit a zájmů.

Zkrátka granty a dotace dle mého přerostly únosnou mez a udržují i to nezdravé, škodlivé, brzdí spolu s navazující byrokracií (administrace grantových projektů a žádostí o dotaci) nějaký hospodářský rozvoj vč. přirozené transformace ekonomiky a dusí život a přirozenost.

Jako vždy a všude, někdo vydělá a jiný prodělá, protože nemá tu možnost na dotaci (administrativně náročnou) dosáhnout, nesplňuje podmínky či je díky dotaci přiveden na buben, protože ji musí vrátit kvůli nějakým (obvykle malicherným) chybám či nedostatkům.

Ovšem snaha do toho nějak hrábnout, nějak to pročistit, se setká s velkým odporem. Přirozeně, saháte lidem přece na peníze, na obživu. Proto bych nic moc neočekával ani od nové vlády, ani od nadšených Motoristů. Pokrok by byl, kdyby se pomalu začala měnit atmosféra v zemi a dostali bychom se z toho politického konfrontačního zápasu typu Sparta – Slavia.

Já tedy nevím, ale mě už fotbal díky výkonům našich fotbalistů už vůbec nezajímá a stejně tak politika a politici s podobnými výkony jako naši fotbalisté. Přímé přenosy jak fotbalových zápasů, tak i přímé živé vysílání politických debat si odpouštím, jen si o tom následně občas přečtu na internetu.

Tak co? Budeme fotbal a politiku muset víc dotovat, aby přežily? Proč? A kde na to furt chcete brát soudruzi?