Hra na jména ministrů

Koho z obyčejných lidí vlastně zajímá složení vlády? Hlavně to zajímá média. Chápu, že si koaliční strany rozdělí rezorty a jsou odpovědní za výběr ministrů, které do nich nominují.

Z posledních několika vlád jsem měl u vybraných ministrů spíše smíšené pocity. Říkal jsem si, že ty politické strany už jsou tak personálně vyprázdněné, že je to opravdu úhor a abychom se báli, co nám to z útrob nějaké strany vyleze.

Podle mě vrcholem stranického "jánabráchismu" byla Fialova vláda. Odborně a snad i lidsky to bylo naprosté fiasko. Kolikrát jsem si říkal, že horší už to být nemůže, abych byl z omylu následně vyveden. Tady už nejde o selhání jednotlivce, ale systému.

Systém politických stran, které jsou ovládány a řízeny buď oligarchicky nebo korporátně globalisticky, se dle mého vyčerpal a je naivní od něj něco očekávat ve prospěch lidí. Lidé se s ním maximálně trochu svezou, protože zájem místního oligarchy jim může být trochu blíže než zájem globálního korporátu. Očekávat se dají nějaké ty kosmetické úpravy, zmírnění režimu (buzerace a cenzury) a též mírné pootočení kormidlem (podmanění zůstane, ale už to nebude tak šílené lokajství).

Volbami u nás k žádné revoluci sice nedošlo, ale došlo k porážce těch, kteří porážku těžko přijímají. Ani ne tak ti aktéři, ale jejich zfanatizovaní voliči, kteří se s tím odmítají smířit, nebo se jen bojí toho, že přestanou být na výsluní, přijdou o prachy, vliv a pozice? Některým těm aktérům se možná dokonce ulevilo, jiní se bojí, že by je mohla dostihnout jakási slepá paní, tedy spravedlnost.

V tomto ohledu jsou nějaká jména ministrů směšná. Stačí si u jednotlivých nominovaných vzpomenout na práci jejich předchůdců. Co za nimi zůstalo? Jistě, média moc neinformují o tom, co se povedlo, ale ani nedokáží zakrýt (byť by to třeba chtěla) to, co se nepovedlo. Z čeho nakonec byl průšvih nebo skandál. Lidé mají krátkou paměť. Sejde z očí, sejde z mysli, proto taktika mlčení docela zabírá, co už zabírá méně je taktika strašení. Kam zmizela slintavka a kulhavka, před časem hlavní zpráva dne?

Lakovat na růžovo, zamlčovat, lhát, odvádět pozornost je po nějakou dobu účinné, ale pokud se to dělá dlouho, účinek se vytrácí anebo se mění dokonce ve svůj opak. Takže dehonestace, která ještě před časem zabírala, najednou už nezabírá. A přesvědčování se míjí účinkem, protože se přesvědčují přesvědčení, ale i těm to může začít vrtat v hlavě a začnou se (nevhodně) ptát. A těm, kteří se už dávno ptají a hledají odpovědi už další bulíky na nos věšet nelze. Těch by mělo přibývat, protože je to tak očividné, že by to prohlédl i slepý.

Jen zaslepený to neuvidí a bude si dál trvat na svém (fanatickém přesvědčení). Jo, všimli jste si, že dávno mediálně zapomenutí nějak nápadně vylézají z mediálního hrobu? Proč asi? Aby svým (domnělým) vlivem někoho ovlivnili? Koho asi?