Inflace textů

Není na čase to mé psaní zredukovat? Psát méně, podle hesla "méně znamená více"? Nejsou už čtenáři mými texty zahlceni? Nejde už ta kvantita na úkor kvality?

Jenže, když přichází to nutkání a inspirace ke psaní? Co s tím dělat? Text se dá samozřejmě napsat a uložit. A pak jej nepublikovat, nebo publikaci odložit. To je řešení.

Ono je to vlastně jednoduché. Psát míň člověka donutí častější pobyt venku. S blížícím se jarem, delšími dny a lepším počasím je velmi pravděpodobné, že počet textů poklesne. Významně klesne i počet času u počítače.

Nejhorší je, že některé texty vznikají tam, kde by vzniknout neměly. Je to takový únik od práce. Třeba právě proto, že by člověk rád něco udělal, ale nemůže, protože nemá všechny podklady, sjíždět internet ho nebaví, a tak ve chvílích čekání vznikne nějaký text, který obvykle s prací nesouvisí, nebo souvisí jen zdánlivě.

Ovšem většina textů vzniká jako potřeba tvorby večer doma či za špatného počasí, kdy člověk ani nemá rozečtenou žádnou knížku, kdy si chce něco poslechnout či zpracovat své poznámky a nápady. Jo, kdyby mě nic nenapadalo, tak bych nepsal. S jarem začnu víc fotit přírodní krásy, už jsem viděl sněženky a chystám se na zahradní práce.

Jestli někdy napíšu něco většího a jiného než blogy, z nichž jsem sestavil své knihy, je otázkou. Možná ne, možná ano. Jisté je, že pokud bych se do něčeho takového pouštěl, bude to v důchodu, až budu mít určitý odstup od aktuálního dění hlavně v práci.

Přemýšlím, že bych se pustil do něčeho uceleného z prostředí "sousedského" společného bydlení. Nabyl jsem totiž řadu zkušeností, poznatků a zažil až neskutečné "příběhy" z práce v bytovém družstvu. Něco z toho jsem už na svých blozích publikoval, protože jsem se potřeboval z toho vypsat, uklidnit se či najít nový směr a smysl.

Pořád se něco děje a život dokáže překvapit. Ovšem na něco takového většího potřebuji čas, náladu, trpělivost a samozřejmě pracovní zaujetí. Takže si to nechávám jako část možné náplně do života v penzi. Nebudu se muset vypisovat tak často ze smutku a naštvání, proto se budu moct věnovat tvorbě něčeho většího. Uvidím.