Jak na to vědomí?

Tento blog je upřímný, bez autocenzury. Před pár lety mi na jednom kursu změřili svalovým testem úroveň vědomí, díky tomu jsem se dozvěděl o americkém psychiatru Davidu R. Hawkinsovi a zakoupil jeho knihu.

Nyní studuji druhou a v podstatě na sobě pozoruji, jak pomalu stoupám na úrovních vědomí a jak se mi proměňuje život. Jak už nezapadám tam, kam jsem dříve zapadal a že mohu být považován v lepším případě za blázna, podivína, v horším za škůdce nebo zrádce.

Nejdu s davem a nepotřebuju ukazovat svůj "správný" postoj. Nemám hned jasno, potřebuju o tom přemýšlet, více to poznat, zkoumat své pocity a "hlas duše".

Navíc jsem známý tím, že nežeru prášky a fandím úsloví, že léčená chřipka trvá sedm dní, zatímco neléčená týden. Kam nechodí slunce, chodí lékař a s pochroumanou psychikou se chodí do lesa.

Společnost pýchy, mamonu a materialismu takovými lidmi opovrhuje. Zejména proto, že nejedou v honbě za kariérou a majetkem. Stačí si sami, nelpí na věcech, nelpí ani na životě, a právě proto ho skutečně prožívají. Našli odvahu vystoupit z bludného kruhu, ochotu pracovat na sobě.

Nevidí řešení v boji, ale v dohodě a spolupráci. Jestliže stále bojuješ, řešíš příkoří a následně pomstu. A to je nekonečné. Pokud si dokážete vzájemně odpustit, už nemusíte bojovat. Nastává smíření a tudíž mír. Prostý mír, ne spravedlivý, či vynucený, ale mír potřebný pro život.

Opravdu už nepotřebuju zaujímat postoj. Proč? A také nepotřebuju soudit, což je pro lidi nižší mysli a vědomí naprosto nepředstavitelné. Už dávno nejsem v roli oběti, nepotřebuju žádného viníka a nepřítele. Nebojuji s takovými lidmi, když je potkám, mohu je vyslechnout, zkusit pochopit, přitom vím, že oni mě nepochopí. Nepochopí třeba, že nechci víc peněz. Proč bych chtěl? To, co mám, mi stačí.

Daleko víc si přeji harmonii, klid, radost, spokojenost. Dávat a dostávat lásku, prožívat život, protože je báječný a funguje. Ale ten iluzorní matrix mě vyčerpává, vybíjí, tak bych v něm chtěl pobývat co nejmíň. Přeji si, by na moji práci měli menší vliv byrokraté, korporáty, právníci. Bohužel se živím prací, kde ten vliv je. A žiju blízko Prahy, mentální vliv pražských byrokratů samozřejmě pociťuju a ten pocit moc příjemný není. Proto mě na důchod láká odstěhovat se do podhůří, kde máme chatu.

Na venkově v podhůří je mi dobře. Žijí tam obyčejní lidé, vliv korporátů a byrokratů je významně menší než v Praze či v její blízkosti. Šance najít traktoristu či řemeslníka je větší než najít právníka. A právě to se mi na tom líbí. Národní obrození se opíralo o venkov. Zdá se, že případný kolaps a chaos lépe přežijí a rychleji se obrodí venkovské komunity sousedů, kteří se mohou na sebe vzájemně spolehnout a podat si ruce ku pomoci.

Jak na to vyšší vědomí? Zkrátka si to užívat, zejména, když začnete chápat druhé (proč to či ono dělají) a když už vám dojde, že oni vás pochopit nemohou. Jednoduše k tomu ještě nedospěli.

Tvůrce svého života, který převzal za svůj život odpovědnost a nemusí mít vše pod kontrolou a preferuje klid a mír, umí se sám sobě zasmát, se s lidmi, kteří se ženou za mamonem a chtějí mít vše pod kontrolou, naprosto míjí.