Jak se do lesa volá ….

Tak jsem se dočetl, že SPOLU mělo na akci v Praze, kromě příznivců i hlasité odpůrce. Zažívají si tak něco podobného jako na mítincích opozice, kde za odpůrce jsou právě jejich příznivci.

Je to o to zajímavější, protože ti, kteří přijdou na setkání s ANO, SPD nebo Stačilo! většinou na setkání s koaličními stranami nechodí, a to ani provokovat.

Dávno se tomu usmívám, zaznamenal jsem vtipné prohlášení naší pohledné paní předsedkyně sněmovny, že by příště (když SPOLU nevyhraje) mohli přijít namísto vlajek palestinských s ruskými. Ale ty ukrajinské, evropské a vlajka NATO a Izraele jsou v pořádku. Těmi se tady mávalo a mávající byli ukazováni a chváleni v ČT. A tito mávající jsou většinově příznivci vládních stran. To jsou ti přesvědčení, kteří vědí, že jsou na správné straně a odezírají svým lídrům ze rtů, aby věděli, co mají dnes zrovna říkat a co si mají myslet.

Opravdu to nehrotím, stojím na své straně ať už volby dopadnou, jak dopadnou, ať se jich zúčastním nebo nezúčastním. Svoji spokojenost od politiky a voleb neodvozuji, jen nemám rád, když mi moc kecají do života. Rozhoduji se sám a za svou svobodnou volbu přijímám zodpovědnost, učím se metodou pokus a omyl.

Také chodím do slepých uliček, ale když zjistím, že tudy cesta nevede, vrátím se kousek zpět a vydám se jiným směrem. Manipulovatelný už moc nejsem. Mohu tvrdit, že jsem člověk více vědomý (mám vyšší úroveň vědomí), ale stačí mi, že vím, že jednoho dne zemřu, že do hrobu si nic nevezmu a že v pracovní kariéře už nemám žádnou ambici, kromě toho než se stát (už poměrně brzy) státním rentiérem, alias důchodcem.

Zdá se, že obě strany považují podzimní volby za rozhodující souboj mezi dobrem a zlem. Každý má vybranou tu svou stranu DOBRA. Jen mi připadá, že pro ty současné vládnoucí progresivní liberály jsou (najmě prohrané) volby otázkou života a smrti. Proto ta křečovitá snaha uspět.

Ostatní si úspěch přejí samozřejmě také vč. těch malých stran. U nich bude úspěchem překonání laťky, a protože nejsou ve Sněmovně dosud hmotně zainteresováni, přijmou případnou porážku s mnohem větším klidem. O to větší neklid vyvolávají na té "správné" straně.

Pro tzv. "dezoláty" je snazší přijmout porážku, protože si mohou říct: zkusili jsme to, lidi to nechtěli nebo nepřišli, žít budeme dál. Tito lidé nemíří na voliče typu "homo politicus", ale na obyčejné lidi, které politika moc nezajímá, snad jen v případě, že je už nějak existenčně ohrožuje.

A tady je otázkou, zda jsme už do toho stádia nedospěli. Protože pokud se tyhle lidi zvednou ze židle a půjdou ve velkém hodit svůj protestní hlas spojený s novou nadějí, může to se stávajícím politickým establishmentem opravdu otřást, nebo se díky jejich přítomnosti v Parlamentu aspoň přibrzdí šílenosti a kurs se pootočí. Tak to aspoň vnímám a svým hlasem (pokud volit půjdu), pomohu "protestu", protože v něm vidím cestu k míru a k novému národnímu obrození.

V každém případě platí, že akce plodí reakci a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Radikální mládež, která když bojovala za klima, stála na té správné straně a byla velebena a když podporuje Palestince, už na správné straně nestojí, protože naše vláda podporuje Izrael. Ono v každé válce umírají lidé na obou stranách, nastupuje propaganda a adoruje se nenávist k nepříteli. Každá válka je ze své podstaty nesmyslná, protože obyčejným lidem přináší utrpení a těm, kteří ji rozpoutali (a stojí mimo ni), zisky.