Kdo vymyslel společenství vlastníků?

Nevím, ani jsem po tom nepátral, jen vím, že v tom žiju a hlavně pracuju.

Říkám si, že to musel být buď hodně naivní dobrák nebo geniální lump. Ale řekněme, že spíše platí heslo "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly."

Cestu k SVJ asi vydláždily špatné zkušenosti s tehdejšími OPBH a možná i některými bytovými družstvy. Družstevnictví asi obecně ublížila násilná kolektivizace a vznik JZD.

Ale pojďme si napsat pár rozdílů mezi družstevníkem a vlastníkem. Družstevník byt nevlastní, ale má ho k doživotnímu užívání, pokud plní podmínky členství v družstvu. K čemuž obvykle stačí, když hradí nájem pravidelně a včas a když konzultuje zásahy v bytě s vedením družstva. Líbí se mi věta, že družstvo vzniklo, aby uspokojilo bytové potřeby svých členů. Z čehož plyne, že bytovou potřebou člena je jeden byt.

Také má družstevník na členské schůzi jeden hlas bez ohledu na velikost bytu a jako pozitivum vidím, že se s družstevními byty méně kšeftuje a že většina nájemců družstevních bytů v nich i bydlí. A pokud je celý dům družstevní, výhodou je, že většina bydlících se sousedsky zná.

A co ti vlastníci? Dle vlastní praxe rozlišuji tři typy v bývalých družstevních domech: vlastník starousedlík, který si byt převedl do vlastnictví, vlastník, který si byt koupil pro své vlastní bydlení a vlastník, který si ho koupil jako investici (tj. za účelem zisku a ne bydlení) a pronajímá ho. V takovém domě se časem změní sociální struktura obyvatel a postupně nastává i výměna sousedů. Nejprve ubývá družstevníků, přibývá vlastníků (jak původně bydlících, přistěhovaných, ale i investičních). A najednou se stane, že je dům obsazen třeba až polovinou zde nebydlících vlastníků, kteří si neprožívají své denní sousedské slasti a strasti, ale o domě (na základě svých vlastnických podílů), spolurozhodují.

A jak je víc lidí s různými zájmy, je těžké se na něčem dohodnout. Také jak je systém složitý a navíc činovníci (statutární zástupci) ručí svým majetkem, tak ubývá lidí ochotných do toho vstoupit, a tak se objevila náhrada: profesionální předsedové a správci. Přece jen domy vytvářejí nějaké peníze a je třeba je udržovat a rekonstruovat.

Tak tu máme fenomén SVJ ve společném bydlení. A také ještě "hybridy", kdy je dům složený většinově z vlastníků, a ještě tam přežívají zbytky družstevníků.

Co se zpočátku zdálo jako dobré řešení, se časem vyčerpalo a pro sousedy v domě to jde spíš od desíti k pěti, tak na druhou stranu pro firmy, investory a potažmo právníky (protože ti se v tomto byznysu vyskytují v hojném počtu) je to samozřejmě čím dál lepší.

Výsledkem je ta tolik diskutovaná nedostupnost bydlení pro mladé rodiny, které pomalu už neřeší ani ty otrocké hypotéky.

Jak z toho ven? Upřímně nevím. Možná se řešení ukáže až celý systém zkolabuje a až peníze díky tomu přestanou hrát roli "modly" a "prestiže". Až dojde na zchudnutí právníků, bankéřů a byrokratů nebo aspoň oslabení jejich moci a vlivu nějakým tím "nárazem do zdi".

Nebo se nám povede postupně ten systém změnit, zlidštit, zjednodušit. Myslím si, že řešení přijde až s tou změnou systému založeného na pravidlech (silnějšího) na systém založený na lidskosti. Dá-li Bůh, Příroda, Vesmír a lidé to dokážou.