Kdy jsem nejšťastnější?

Jednoznačně v přírodě, bez mobilu a daleko od počítače. Práce kancelářské krysy mě dávno nenaplňuje, digitalizaci a byrokracii nepovažuji za pomocníky, ale škůdce, kteří šikanují a buzerují. Celý tenhle korporátně globální systém považuji za jedno velké šílenství.

A mým cílem je, se mu vyhnout. Už s tím nebojuji, protože už je ta hra pro mě směšná a v podstatě ji hraju hlavně v práci. Mimo práci si to zařídím jinak. A vlastně trochu i v práci se snažím té administrativě tak moc nevěnovat, resp. splním si to, co musím a vím, že to za mě nikdo jiný neudělá. Ale jestli to udělám hned, nebo za pár dní, to je jedno.

Jistě, mám své termíny a občas potřebuju něco vyřešit okamžitě, často je to lepší udělat hned, protože na to člověk nemusí pak myslet. Ale občas si odpočinu, podívám se na ty internety a někdy i něco vyfiknu, nějaký text na svůj blog či web.

Většinou tvořím takto doma, ale občas potřebuju vypnout, tedy přepnout myšlení a odpočinout si od toho "formálního" a udělat něco tvořivého. Hodí mě to do radostnějšího módu.

Už dávno mě jeden bývalý zkušený kolega v mé první práci seznámil s dvěma vrcholy pracovního dne, jimiž jsou "oběd" a "odchod". Čím jsem pracovně starší, tím si jich víc užívám, a nevadil by mi ani definitivní odchod.

Celkem pracuji rád, ale chci, aby mi práce dávala smysl, a ještě lépe přinášela, když ne radost, tak aspoň uspokojivý pocit ve smyslu: "to se mi povedlo". Jako intelektuálovi mi vyhovuje fyzická práce, kdy si člověk vyčistí hlavu, nejlépe to jsou práce spojené se zahradou a chatou, tedy většinou práce na čerstvém vzduchu.

Člověk takhle vlastně tvoří v přírodě, nebo dokonce spolutvoří s přírodou. A to jsou ty šťastné chvíle. Pak si samozřejmě užívám i ty šťastné chvíle s rodinou, kdy je to nyní ještě příjemnější, když máme vnoučka (1,5 roku) a v očekávání je každým dnem další vnouče (tentokrát od syna) a do konce roku bude mít dcera druhé dítě.

Šťastní rodiče a samozřejmě i prarodiče. Být šťastný není o penězích, ale spíše o drobných každodenních radostech. Snažím se si každý den nějakou radost udělat. Pobyt v přírodě a pohyb mi tu radost přináší téměř vždy a téměř okamžitě. Především v módu tzv. přítomného okamžiku "tady a teď". Radost je pro mě je i sednout si na balkon a pozorovat na obloze létající rorýse a netopýry.

Radost si dokážu prožít i sám, v tom klidu a harmonii jsem šťastný. Protože to jsou chvíle, kdy se duše tetelí.