Když mě něco nebaví, nemusím to dělat?

Jistě, líbilo by se mi, nedělat to, co mě nebaví. Ale je nutné dělat i věci, které člověka nebaví. Zejména to jsou pracovní povinnosti. Není to tak, že by mě práce, která mě živí nebavila, některé části si i užívám a jsem rád, když se něco povede, když umím někomu poradit či mu pomoct. To mi dává smysl.

Pak jsou tu ale záležitosti, které mě nebaví, jako je zabývání se byrokratickými nesmysly, účast na domovních schůzích, pro mě díky funkci často povinná a poslouchání neproduktivních keců a stížností. Kdysi jsem si to užíval v Sokole, v komisích města, nyní ve své pracovní funkci. Naštěstí to už redukuju. V Sokole a na městě jsem s tím skončil, a i v práci mi těch povinných (a hlavně nepříjemných) schůzí ubylo.

Jiné je to ve volném čase. Tam jde často o kompromis v domácnosti. Většinou se jedná o úklid, což beru jaksi automaticky, vyluxuju, zametu, umyju nádobí, občas uvařím. Nečiním to s radostí, ale také s žádnou nelibostí. Prostě to udělám. Nevymlouvám se, nenutím se. Řekl bych, že je to z mé strany neutrální a automatické.

Pak jsou záležitosti práce na zahradě a na chatě. To je ale většinou fyzická práce na čerstvém vzduchu, která mě baví, rád se rýpu v hlíně a také se rád dívám, jak to roste, kvete a zraje a rád sklízím plody své práce. Vím, že je potřeba o to pečovat, rýt, sázet, plít, zalévat, a tak to dělám. Vědomě a radostně.

Pak mě baví psát, proto píšu blogy. Také hledám cesty a když to nejde tudy, půjdu jinudy. Už se snažím více ohlížet na cestu své duše, abych žil s ní v souladu a také s přírodou.

Vlastně mě to vede životem cestou radosti a nejmenšího odporu. Udělal jsem si radost napsáním a vydáním knihy. Zkoušel jsem různé cesty, jak ji prodat. Něco se mi již vrátilo, něco jsem rozdal. Nechám tomu ještě čas. Uvidím do Vánoc, zda se něco změní. Beru to tak, že až si Vesmír vyhodnotí, že už je čas, tak čas mé knihy přijde. Nebo také ne, a pak mám co rozdávat.

Dokonce jsem kvůli prodeji knihy obnovil Facebook, ale ten mě nebaví, asi ty stránky "Na kompostu" zruším, profil si nechám a půjdu na to jinak. Zdravé Benátky jsem si "zprivatizoval" a už se skoro nescházíme. Všechno stejně bylo na mě a na mé ženě a většina z té malé skupiny ani nepřišla.

Nabídl jsem spolupráci lidem, kteří pracují s mentálně postiženými, provozují restauraci a také pořádají akce. Uvidím, co se z toho vyvine, mohl bych pořádat akce ve spolupráci s nimi a mohli by mě nabídnout i jako přednášejícího.

Také se snažím více propojit s lidmi, které zajímá příroda a starají se o ni. Třeba z toho vznikne zajímavá spolupráce. Nelíbí se mi kácení stromů ve městě, proto jsem ty lidi kontaktoval. Jsou to novinky, na které se těším. Jestli pověsím práci na hřebík o něco dříve, než jsem si předsevzal, nevím. V každém případě aktivit na důchod včetně hlídacího dědečka mám poměrně dost.