Kolaps, transformace, regenerace

My lidé jsme divní tvorové. Mohli bychom se spokojit s přírodou, sladit se svým tělem, duší a myslí, přijmout odpovědnost za svůj život a rozvíjet to božské v nás.

Ale spíš to neděláme, sami sebe si nevážíme a nemáme se v úctě. Protože jinak bychom přece neodevzdávali svůj život někomu jinému. Ať už to byli vládci (monarchové, politici, generálové), kněží, bankéři, vědci, lékaři, v současné době třeba sociální sítě, celebrity a nejspíš si vyzkoušíme i předání svých životů umělé inteligenci. Zdá se, že k tomu máme většinově nakročeno a jako lidé opakujeme stále stejné chyby a nepoučíme se. Naštěstí někteří ano.

Ovšem hlavní chybou je myslet si, že nás zachrání někdo z vnějšku, nějaká autorita, nějaká technologie nebo snad politická strana, jíž odevzdáme svůj hlas či ta již zmiňovaná umělá inteligence. My sami musíme být tou lidskou inteligencí, která přijme myšlenku, že vládcem svého života jsem já sám a nikdo jiný. Je to svobodné, ale zároveň odpovědné. Takový člověk už není snadno manipulovatelný, už přestal žít v kůži oběti a povýšil své vědomí, svého ducha.

Postupuje od pýchy, na níž se zasekla současná civilizace, k moudrosti. Moudrost s pýchou nebojuje, jen v klidu očekává její pád. Proto si myslím, že k nějakému kolapsu a následné regeneraci dojde. Jedno bude ukončeno a nastartováno druhé. A řekl bych, že naštěstí pro člověka, to lidé nemají pouze ve svých rukou. Je to evoluce, která si pro nás něco chystá, jen my zatím nevíme co. Promlouvat do toho budou chtít (nemocní) mocní ve snaze udržet si nadvládu nad druhými a žít i nadále na jejich úkor.

Je otázkou, kam až budou chtít zajít a co jim Vesmír a Příroda dovolí. Lidé tu pak budou žít možná v novém lepším uspořádání, až se ten chaos znovu ustálí do nějaké nové stabilnější rovnováhy. Možná se tam dostaneme nějakým kvantovým skokem.

Existují lidé, kteří se tomu snaží pomoct, např. zde: https://kvantovyskoklidstva.cz/ Proč ne? Vždyť každá myšlenka, slovo a čin se zapisuje do energeticko-vibračního pole, z něhož je možné čerpat. Vědomě i nevědomě.

Moudré je inspirovat, v klidu láskyplně ukazovat cestu k radosti a tvorbě. Obrazně řečeno: "odložme svůj meč a přestaňme bojovat". Vždyť bojujeme sami se sebou, se svými stíny, které nám jsou nepříjemné a nepohodlné.

Vím, ty "sebe-rozvojové kecy" všichni známe, možná jim věříme, možná ne. Ale pravdou je, že každý žijeme svůj život a jsme odpovědní za to, jak ho žijeme. Za naše myšlenky, slova a činy, které vkládáme do našeho společného prostoru. Vkládejme tam svoji jedinečnost a pravdivost, pak můžeme proměnit život svůj, i životy dalších.

Samozřejmě do toho prostoru můžeme vkládat faleš, přetvářku, sebeklam a své přebujelé ego, pak ale k žádné změně sebe sama nespějeme. Ale to už jsem se vrátil na začátek. Potřebujeme vystoupit z bludného kruhu, ne pořád bloudit. Dokážeme to?