Korporátní myšlení

Psát o korporátním myšlení, když jsem v korporátu nepracoval, je docela drzost. Jenže si nejsem tak úplně jistý, zda jsem opravdu v korporátu nepracoval. Byly výrobní továrny, v nichž jsem pracoval, korporáty? Asi ano, možná to neodpovídalo dnešnímu slova smyslu, ale hierarchická struktura řízení, nastavené administrativní procesy a systémy, to je korporátům společné.

Jen do toho ještě nezasahovaly meetingy a teambuildingy. Ale užil jsem si práci ve státní správě, sice technickou a ne až tak byrokratickou, ale vypozoroval jsem nějaké společné myšlení, s nímž jsem nebyl tak konformní. Proto jsem se rozhodl odejít. 

Jsme jeden tým, je třeba být loajální k firmě, úřadu. Je to takové stádní myšlení. A má to vliv na všechno. Dnes jako korporáty bereme zejména velké nadnárodní firmy, banky a další instituce finanční, právní, poradenské, nadnárodní obchodní řetězce, velké logistické parky, sklady a překladiště apod. 

Ponejvíce se korporáty vyskytují ve velkých městech, najmě v metropolích. K tomu si přidejte státní a místní správu, vědecké a kulturní instituce a máte představu, kde se bere "pražské kavárenské" myšlení. A také proč je asi takové stádní, tedy týmové. A jsme samozřejmě lepší tým, vyděláváme víc peněz a pracujeme převážně v kancelářích. 

Byly doby, kdy tohle "kancelářské" myšlení vyrovnával v Praze "dělník z Kolbenky", ale ten už vymřel. Jenže tihle lidé nevymřeli a přežívají doposud na venkově, kde se žíví stále hodně lidí manuální prací. Ta vyžaduje jiné přemýšlení, kupodivu ne tak "ploché", jaké si může dovolit byrokrat se svými předpisy a korporátní manažer se svými meetingy. 

Manuální pracovník musí umět dost věcí i v technických souvislostech, jeho profese nevyžaduje intelekt, ale zručnost, dovednost. Tento člověk zpravidla neřeší kraviny, které nemůže moc ovlivnit, nebo to probere se svým nižším intelektem v hospodě. Jemu se nejvíc nelíbí, když mu kafrají do života, když ho nenechají žít, jezdí ho kontrolovat, jak dodržuje předpisy a dokáží si na něj zakleknout a zničit mu jeho drobné podnikání. Nehledě na to, že živnost mu obvykle otrávili už tou předchozí drobnou šikanou a buzerací. Korporáty si na splnění byrokratických debilin najmou lidi, ten malý se s nimi musí nějak vypořádat, aby uspokojil "kokoty z Prahy".

Takže tu přirozeně vzniká bariéra nepochopení mezi Prahou a venkovem. Která tu byla i dříve, ale asi nebyla tak hluboká. Tak nějak se to projevuje i ve volbách, které teď "lepší" Praha stále řeší, kdežto venkov, který už odvolil, se vrátil ke své práci a svému životu. Venkov sobě.