Mimořádně plodný rok

Pro moji rodinu určitě. Letos nám přibyly dvě vnoučata, takže dohromady už máme tři. S tím dvouletým klukem je to opravdu zábava a samozřejmě náročné, a přitom poučné hlídání. Radost z rodičů, jak se svým dětem věnují a jak je to na nich vidět.

Rok opravdu radostný. A také náročný. V práci jsem měl hektické to první období roku, kdy došlo k důležitým změnám, které mi následně významně ulevily, jak časově, tak psychicky.

V březnu jsme letěli se ženou k moři do Egypta a samozřejmě mě ten týden v práci chyběl. Nicméně vše se stihlo včas, pak to pokračovalo dále a přes léto byl poměrně klid. Pracovní "horký" podzim už byl více v klidu než obvykle.

Kromě toho jsem psal své blogové výlevy, dal dohromady malé knížky z blogování, upravoval své weby, vyzkoušel si Facebook, abych zjistil, že to opravdu není můj šálek kávy. Nicméně nebylo to tak marné, protože mi poskytl určité poznání a zpětnou vazbu, byť jsem tam pobýval jen občas a krátce. A samozřejmě jsem si užíval zahradničení, chataření, turistiky, koupání. A také dětí, i těch nejmenších.

Běžné radosti a starosti, prostě život. Život, jaký si ho uděláš, takový ho máš. Také život v kulisách světového geopolitického dění, událostí komentovaných v médiích, což u nás byly hlavně volby do Sněmovny, které sice proběhly na začátku října, ale politici nás s nimi zatěžovali do poloviny prosince, kdy vzniká vláda a konečně může jít ta vláda v demisi na smetiště dějin.

Ale to jsou jen vnější kulisy, důležité je to prožívání a milosrdná paměť, která už dala zapomenout všem nepříjemným okamžikům v roce. A že takové byly. Bylo potřeba je prožít, přijmout a v důsledku přinesly úlevu, více času a psychické posílení.

Ovšem překážky, problémy, výzvy, průšvihy, ty asi nikdy ze života nezmizí a člověk se k nim musí postavit čelem a nějak je vyřešit a přežít. Naučil jsem se nemít vše pod kontrolou a netlačit na pilu, pak nejste pod tlakem a ve stresu, který si na sebe vlastně šijete sám. Je lepší to nechat volně plynout, ale není dobré to vůbec neřešit a neustále to odkládat, protože vás to dožene.

Takže věnovat tomu nějakou práci, úsilí, přemýšlet o řešeních, ptát se, spolupracovat. Prostě dát tomu svou energii a pozornost, pak se řešení obvykle objeví. Jsou situace, které zpravidla nemůžete ovlivnit, ale můžete ovlivnit svou reakci. Už jen to, že nezpanikaříte, že víte, koho požádat o pomoc, že se nevztekáte a nenadáváte na všechny okolo, je dostačující. Protože po počátečním šoku přichází uklidnění, začnete něco dělat, pro něco se rozhodnete.

Jestli jste to skutečně vyřešil a bylo-li vaše rozhodnutí správné, se dozvíte stejně až pak. Takže zpětně jsem měl celkem úspěšný rok, byť jsem musel překonávat nějaké překážky jak v práci, tak doma.

A když na to vzpomínám, tak jsme letos nahradili starý mrazák doma, topení na propan butan na chatě a nechali vyměnit rozbité zadní sklo auta. Samozřejmě to, co tomu předcházelo, příjemné nebylo. Ale tak už to v životě bývá, vždy je něco za něco.

Tak si odpočiňme, než vstoupíme do toho blázince příštího roku, kdy nám byrokraté (jako obvykle) připravili nějaké své "lahůdky", a jak to bývá většinou "nechutné". V práci, kterou vykonávám, to budu muset nějak strávit, ale v běžném životě mě to až tak nezajímá. Jestli existuje něco, co mě žene do důchodu dřív, je to byrokracie. Vydržím to s ní ještě dva roky?