Nedá mi to

Už jsem o Facebooku psát nechtěl, ale nějak mě to stále pudí. Facebook mi nemůže dát ban, protože ho banuju trvale já. Není to můj komunikační kanál a není to součást mého vesmíru.

Pravda, snažil jsem se tento "odpor" překonat. Znovu jsem tam po letech vstoupil, otevřel se tomu, ale pak jsem zjistil, že se mi z toho spíš dělá špatně a že tam opravdu nepatřím. To, co jsem od toho očekával, se nenaplnilo. Musel bych za to platit, a to by se mi rozhodně nevyplatilo. Nebo bych tam musel přenést svoji tvůrčí aktivitu a nějak se sebe-propagovat či vstoupit na nějakou "bojovou" stranu, která si to tam virtuálně rozdává, sbírá lajky těch svých, a na tom opravdu nejedu.

Preferuji lidství a setkávání se tváří v tvář, neumím být zběsile online. Jsem tedy Facebookově zaostalý. Je to pro mě podobné jako televize, protože když jdu kolem zapnuté televize, nebo když sleduju nějaký pořad a přeruší mi ho ty naprosto debilní reklamy bez jakékoliv invence (kde je Bóbika, či už žádné falešné soby), tak mám pocit na zvracení.

A když je člověku z něčeho špatně, tak se do toho nutit nebude, protože jde proti sobě. Proti svému cítění. Tak já vnímám i Facebook. Je to můj subjektivní pocit, přičemž vím (a občas i vidím), že je tam i dost hezkého a pozitivního, jsou tam i skupinky, co se takhle svolávají k akcím a setkáním. Takže účast na Facebooku pro ně význam má. Facebook sdílí nejen boj, ale i radost a tvorbu. To jsem chtěl, ale nějak jsem to nedokázal využít.

Už mě to neláká a moc tam nechodím. Nebojuju, nekomentuju, nelajkuju, nepřeposílám. Tak, co bych tam dělal. A proč o tom vůbec píšu a koho to vůbec zajímá?

Mám nějaký vnitřní pocit, že jsem se s tím ještě úplně nevypořádal. Že bych to ještě neměl úplně vzdávat, že se může ještě něco nebo někdo objevit, co mě osloví. Nebude se to týkat ani politiky, ani konspirací, ani ezoteriky, ale chci jít cestou návratu k přírodě. Nevím, zda, kdy a jak to proběhne, nechávám to koňovi. A vůbec nevím, zda v tom bude Facebook hrát nějakou budoucí roli.

Proto jsem svoji účast definitivně a oficiálně neukončil, ale tím, že tam skoro vůbec nechodím a nejsem nijak aktivní, jsem de facto už skončil. Jen tomu nechávám malou jiskřičku naděje.

Asi jen pro ten pocit. Zrušit to mohu kdykoliv. Tím, že tam v podstatě nejsem, tak stejně o ty případné příležitosti přicházím. Ta naděje spočívá v tom, že se osobně tváří v tvář setkám s někým, který provozuje nějakou skupinu, která by mě oslovila a pozve mě do ní. Lepší pro mě, když to bude přes Whats App, nebo i přes Facebook, jen by mě s tím měl naučit zacházet tak, aby mi to vyhovovalo.

Což v podstatě znamená nepřizpůsobovat se Facebooku, ale přizpůsobit si Facebook. A to je rozdíl. Ale nevím, je-li to vůbec možné.