Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: "Kdo nejde s námi, jde proti nám", "Podle sebe soudím tebe" a "V jednotě je síla".
"Kdo nejde s námi, jde proti nám". Toto heslo nelze ani považovat za nějaké moudro. Je to spíše bojové heslo skupiny, která si vytyčila určitou cestu a po ní kráčí. A hlavně přesvědčuje ostatní, že nekráčejí-li po stejné cestě, kráčí špatně, jsou tedy špatní a zlí a kráčí proti nám. Proti těm dobrým a hodným. A tak pod tímto heslem ti dobří a hodní defacto vyzývají k nenávisti vůči těm špatným a zlým.
A to v historii nepřineslo nikdy nic dobrého a napáchalo spoustu škod. Bylo by nanejvýš vhodné toto heslo změnit a řídit se pro příště něčím mnohem moudřejším: "Kdo nejde s námi, jde jinudy"
"Podle sebe soudím tebe". To je moudro, které bychom měli mít stále na paměti. Protože nesoudit, nehodnotit myšlenky, slova, a hlavně činy druhých, moc neumíme. Nikoho neposuzuji, jen komentuji, ale kdo to posoudí, či lépe rozsoudí?
Především podle sebe nesoudím, ale konám. Konám v souladu se svou osobností, svým charakterem. Egem a duší. Mám nějaké myšlenky, přesvědčení a názory. Mohu na základě jich komentovat dění a vnášet argumenty do diskuse a vést dialog. Už to vedení dialogu znamená respekt k druhému, respekt k jeho přesvědčením a názorům. Cílem dialogu není přece přesvědčit o svém názoru druhého, ale diskutovat a přemýšlet o názorech a argumentech toho druhého.
Změnil bych to asi takto: "Podle sebe konám, tebe respektuji", tak jako druzí mohou kráčet po jiné cestě, mohou mít i jiné názory a přesvědčení a lidé by si neměli svá přesvědčení jeden druhému vnucovat, ale sdělit si je a diskutovat o nich, přičemž se nemusí ani shodnout a ani dohodnout. Ale nemusí se vzájemně odsuzovat a nenávidět.
"V jednotě je síla". To je určitě pravdivé vyjádření a souvisí to s tím, že více lidí, kteří jsou jednotní, více zmůže. Platí zde přímá úměra čím více jednotící je nějaká myšlenka, tím snáze se prosazuje, protože ji lidé dali svou důvěru.
Jenže velká jednota a idea časem ochabuje a ztrácí sílu. Přičemž jednota je zdá se vesmírně univerzální princip, akorát je nejspíš námi lidmi špatně uchopena, pochopena a možná je i trochu zprofanována.
Jednota ale není uniformita. Není to jednotnost. Co vyjadřujeme tím, když řekneme "musíme být jednotní", jednotu nebo jednotnost? Už z toho, jak je to napsané, vnímáme, že nejde o totéž.
Možná někdo slyšel podobně jako já, něco o jednotě protikladů. To je v dualitě a v polaritě naprosto unikátní pravidlo. Jednota rozumu a citu, jednota muže a ženy, jednota dne a noci. Jinak to můžeme nazývat Jednotou v různosti.
A z čeho pramení ta síla? Pokud se protiklady dokáží vzájemně doplnit, pak jsou společně silnější. Dobrým příkladem je muž a žena, mužský a ženský princip, rozum a cit. Pokud jeden nad druhým nechce zvítězit, ale naopak spolu spolupracují, tedy jsou ve shodě a v jednotě, znásobují tím svoji sílu.
Je-li mezi mužem a ženou láska, posiluje to jejich vzájemný vztah i odolnost navenek. Přičemž každý z nich si samozřejmě ponechává tu svoji přirozenou různost. A máme tu jednotu v různosti.
Pokud ovšem chce jeden toho druhého nějak omezit, přechytračit a převychovat ho k obrazu svému, může jejich vzájemná neláska vyprodukovat až nenávist a je po jednotě. Jednota zkrátka je nebo není, nedá se předstírat. Aspoň ne dlouhodobě, pokud už někde vyklíčila nenávist.
Ano, jednota v různosti je tou pravou silou. U nás to víme již z dob Velké Moravy (tři pruty Svatoplukovy).
Žijeme však v atomizované společnosti a dokud budeme uctívat hesla výše uvedená v té své původní verzi, asi se nic moc nezmění. Změňme ta hesla, řiďme se těmi opravenými a společnost má šanci se změnit k lepšímu.