Nepohodlný

Stal jsem se "disidentem" režimu reálného covidismu a od té doby se to se mnou táhne. Díky tomu jsem žil nějakou dobu v nepohodlí, neboť jsem nebyl ochoten vyměnit přemýšlení, kladení otázek a hledání odpovědí za pohodlí poslušnosti. 

Což je cesta snadnější a mnohem pohodlnější. Jdete s davem a posloucháte autority, a to i tehdy, když s nimi nesouhlasíte a jste přesvědčen, že si zdraví v respirátoru nejen nechráníte, ale naopak ohrožujete, protože hůře dýcháte a vdechujete své vlastní splodiny. 

S respirátorem jsem nikam nechodil, spíš jsem ho nahradil rouškou, když nebylo zbytí a snažil se mít aspoň uvolněný nos. Pro sebe jsem si pohodlí udělal. Ale pro ostatní jsem byl ten nepohodlný, narušoval jsem jejich pohodlí.

Ale brzy jsem byl jako neočkovaný vykázán ze slušné společnosti, tak jsem začal poznávat podobné neposlušné a nepohodlné. A musím napsat, že mi to můj život obohatilo. 

Na druhou stranu jsem přišel o spoustu lidí, které jsem zklamal. Takový hodný člověk to byl a vyklubal se z něho antiwaxer a co hůř chcimír a dezolát.  Na Covid se už zapomnělo, zase tu máme kampaň a Otákárci Foltýnoví nespí. Protože ti "dezoláti" a "dezinformátoři" nijak neubývají.

Že by přece jen ubývali? Možná, že jen drží "hubu a krok", ale myslí si svoje. Někteří mluví, či píšou, jak jim zobák narostl. Patřím mezi ně, protože mi to nedá. 

Při svém vědomí a svědomí už musím být autentický a upřímný. Jinak bych totiž šel sám proti sobě, a to bych odnesl nejspíš na zdraví.

Je to nepohodlné a jsem pro ten režim asi i sám nepohodlný. Ale tak moc si nefandím. Můj význam (a vliv) je opravdu nicotný.