O domově

Domov je důležitý. Ale co to vlastně znamená? Každý sám máme jeden domov, který je neustále s námi a o který se staráme či nestaráme. Tím domovem je naše vlastní tělo. Tento domov je se mnou stále, se mnou se přemísťuje a upozorní mě na to, když s ním zacházím nějak špatně. Projeví se to špatnou náladou, bolestí, nechutí, únavou apod.

Pak je ten domov sdílený, materiálně vyjádřený jako byt či dům. Mám družstevní byt v paneláku v malém městě (toho času rozkopaném) nedaleko Prahy a u dálnice. Nejsem zdejší rodák, ale už tu žiju s manželkou třicet dva let. V bytě s námi žily i naše děti, které už s námi nebydlí, ale dcera s manželem a malým synkem žije ve stejném městě ve vlastním bytě (na hypotéku), syn s manželkou a dcerou (miminkem) v pronájmu v Praze.

Mým dalším domovem je chata v podhůří ve vesnici, kde trávím rád svůj volný čas, kde si od počítače a kanceláře odpočívám fyzickou prací na čerstvém vzduchu. Je mi tam moc příjemně a je to domov, kde bych (já osobně) rád zůstal, protože je tam ten venkovský klid, příroda, v mém nejbližším okolí jen pár místních a pár chatařů.

Protože tam býváme hlavně přes léto a pak tak dva víkendy v měsíci, navíc tam hodně pracujeme, nemáme tam moc známých, ale se sousedy se zdravíme, někteří místní nám pomohli s nějakou prací, kterou bychom nezvládli a neumíme ji. Díky psovi se bavíme hlavně s pejskaři, ale známe také některé řemeslníky, živnostníky a další lidi, s nimiž se zastavíme i na kus řeči, když se potkáme. Kupujeme maso z místní ekofarmy, sladkosti z místního cukrářství, navštěvujeme (v druhé vsi, kterou máme na dosah) místní koupaliště, kino a zahradnictví. Když potřebujeme na někoho kontakt, zeptáme se na Obecním úřadě.

Sdílený domov je hlavně o vztazích. Nejdůležitější je ten vztah partnerský, pak vztahy v rámci rodiny a význam mají i vztahy sousedské, a nejen v tom společném bydlení. U těch sousedů jde o sousedskou vzájemnost, minimálně se zdravit, tolerovat se, a hlavně si moc nepřekážet. Ale vztahy se mohou vyvinout i více pozitivněji, ke kamarádství, přátelství, na druhou stranu i k nevraživosti, nepřátelství a nenávisti. To pak není k vydržení.

Pak můžete takové nepohodlí snášet, přijmout, nebo pracovat na odstěhování a nalezení jiného domova někde jinde. Otázkou je, co vám to má říct, když vám život připraví dočasné (sousedské či partnerské) "peklo". Vědomější člověk už takhle přemýšlí a říká si, zda tu "bouři ve sklenici vody" stojí za to nějak ustát, protože pomine, nebo je to ponouknutí Života k nějaké zásadní změně. Nevědomý má jasno, protože našel viníka svých potíží. A teď jde o to, s kým se setkáváte a na jaké úrovni vědomí. Říká se, že rodiče a sousedy si nevybíráte, ale z pohledu duše a vědomí, kdy jste se sem přišli učit, zažívat lekce a karmu, jste si vybral rodiče i sousedy.

Můžete změnit svůj vztah k nim, změnit místo domova, proměnit reakce na situace a vidět to víc z nadhledu a třeba s humorem.

Můj domov je všude tam, kde mám v srdci své blízké. Je důležité mít dobré a rovnocenné vztahy v rodině, umět se dohodnout, odhadnout i čas, kdy je dobré ustoupit či najít kompromis, a kdy je třeba se rázně zastat sám sebe. Tohle je ale práce, která však pomáhá k tomu mít harmonický domov, kde je člověk rád.

Navíc mám moc rád, když mám ze svého domova blízko přírodu. Takže i tu považuji za svůj domov. A toto mám splněno, dokonce i v bytě, díky pokojovým květinám, domácím mazlíčkům, a dokonce pohledu z okna do zeleně.