O přívlastcích

Přívlastek, v češtině nejčastěji přídavné jméno před podstatným jménem, které ho charakterizuje, zpřesňuje, rozšiřuje či dokonce dokáže změnit jeho zabarvení, význam.

Tak třeba hodná dívka, zlobivý chlapec, milý pán, krásná žena. Ale pojďme se podívat na to, jak přívlastky mění a úplně posouvají význam některých slov.

Např. slovo "Čecháček" je samo o sobě takové neuctivé a spojené s častými přívlastky vysloveně negativního významu, jako např. zaprděný Čecháček, prostý Čecháček, sprostý Čecháček. Jenže přívlastek to umí úplně převrátit do pozitivna: (rozto)milý Čecháček, hrdý Čecháček.

Nebo taková buňka, tady hraje přívlastek mnohem významnější roli. Řekl bych, že přímo definuje nejen o jakou buňku jde, ale i jakého oboru se týká. Protože známe buňku především z biologie a definujeme si ji jako třeba buňku mozkovou, střevní, buňku zdravou nebo rakovinovou. Ale můžeme s buňkou díky přívlastku navštívit i jiné obory, např. stavební buňka, nebo teroristická buňka.

Co třeba medicína? Obor je dán, ale jistě pocítíme rozdíl, když půjde o medicínu klasickou, moderní, západní a medicínu čínskou či alternativní. A teď jaké ty alternativy medicíny vůbec jsou? Často se to zaměňuje za léčitelství, šarlatánství apod.

Ale co třeba medicína psychosomatická, celostní nebo funkční? Tu většinou nabízí vzdělaní lékaři a většinou jde o medicínský přístup rozšířený o individuální přístup k pacientovi, hledání příčin potíží pacientů v souvislostech jeho života a zároveň hledání cesty ke zdraví.

Kdy je snahou nahradit léčení postupně uzdravováním. A tady ta cesta závisí především na pacientovi a jeho vůli změnit chování ve svém životě a nasměrovat ho k uzdravování. Je to hodně o souvislostech, porozumění příčiny nemoci a vůli ke změně, vůli k uzdravení.

Tohle není žádné šarlatánství, ale středobodem je rozhodně pacient sám. Nemusí se to podařit, zvláště, když pacient odporuje a odmítá, když nechce změnit svůj přístup a dále bude trvat na tom, že styl svého života nezmění a že se dále bude spoléhat pouze na léky a klasickou medicínu.

Ale je to jeho svobodná vůle, svobodné rozhodnutí a žádný funkční, celostní či psychosomatický lékař s tím nemůže nic udělat. Ten může pacienta jen doprovodit na jeho cestě léčení a snahy o uzdravení.