O vlku a psu

Zamýšlím se nad vlky. Čím to je, že k vlkům máme převážně negativní vztah? Za to jejich příbuzní psi, v podstatě vlci ochočení a domestikovaní jsou našimi miláčky.

Vlky jsme před stoletím vyhubili a po stu letech se k nám začali vracet. Vlci do naší přírody patří. Když tady předtím přirozeně žili, proč by tu nemohli žít i dnes? Jenže se vrátili do změněné a hodně fragmentované krajiny. Přesto tu máme naše přírodní ráje, národní parky a CHKO.

Vlci k nám přišli od sousedů ze všech směrů. Z Německa (Bavorska i Saska), z Polska, Rakouska a Slovenska. Pohraniční hory pro ně nebyly žádnou překážkou. Nejprve sem jen zabloudili, jen tu procházeli, a nakonec se zde usadili a vyvedli zde mladé.

Svůj domov našli např. v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. To bylo docela překvapení, ale jsou zde rozsáhlé komplexy lesů, bývalý vojenský prostor Ralsko, takže o žádnou náhodu nejde. Vlci pomáhají udržovat v rovnováze stavy lesní zvěře, především srnky, jeleny, ale i divočáky. Osobně jsem rád, že je tu máme.

Před nějakým časem byl dokonce jeden vlk přejet autem nedaleko od mého bydliště na D10. Vlci jsou krásní. Ale proč jsou tak neoblíbení? Chápu to u chovatelů především ovcí, kterým někteří vlci občas napadají stáda. Jeden čas to bylo mediálně vděčné téma zejména v Beskydech a na Valašsku.

Někteří lidé se vlků bojí. Že by v tom měly prsty pohádky? Třeba ta o Červené Karkulce, nebo o kůzlátkách či Pohádky ovčí babičky? A to nezapomínejme na vlka a zajíce v ruském animovaném seriálu "Jen, počkej!" Vlky jsme si vykreslily jako zlé a krvelačné šelmy, které lze důvtipem přelstít. Naštěstí však existují výjimky, zakladatele Říma (Rómula a Rémula) odkojila vlčice a také Mauglího zachránili vlci, díky moudrému vůdci smečky Akélovi.

Za svého mládí jsem vlky mohl pozorovat jen v zoo a ve filmech. Dnes mám teoretickou šanci vlka potkat i v přírodě. Ale komu se to povede, když vlk je poměrně plachý, ostražitý, pohybuje se nenápadně a je aktivní v noci?

Odhaduje se, že je u nás okolo 300 vlků, úspěšně se rozmnožili a vzhledem k přemnožené zvěři asi jen tak hlady trpět nebudou. Prý pomáhají i s přemnoženými bobry. Šelmy jsou užitečnými "lékaři" lesa, většinou totiž uloví staré a nemocné kusy.

A co psi? Domestikovaný vlk je pes. Je to vlk ochočený a vyšlechtěný až do vzájemně si nepodobných ras (vzhledově i charakterově). Pes je přítel člověka.

Je mu oddaný bezpodmínečnou láskou. Mě osobně pes doprovázel v dětství, v dospělosti i nyní v mladém stáří. Jen dříve to byla fenka čuvače u dědy, poté jsme s bráchou koupili mámě po smrti táty fenku knírače. Asi před dvaceti lety jsem se nechal manželkou a dětmi ukecat k vlastnímu psovi, opět fence, tentokrát rasy shiba innu. První šibinku jsme měli 15 let, druhou už máme skoro pět let. Na psa si člověk zvykne a má ho rád, i když není první v pořadí. Zajímavé je, jak každá ta fenka byla jiná. A bylo to tak i u těch fen stejné rasy.

Psi tu s námi zůstanou, i proto, že je máme rádi. Trochu nám to kazí prachy a nenažranost, tak tu máme množírny, týrání vč. překrmování a civilizačních chorob. Psi nás mají tak rádi, že s námi dokonce stůňou. Občas kvůli nám ztrácejí svou přirozenost, ale ta je s nimi stále, mají ji totiž v genech od svého přirozeného a divokého předka, vlka.

Pozn. fotka vlka doplněna z internetu, jinak fotky vlastní