Odvaha k důvěře

Mnozí důvěřiví lidé dostali v poslední době v životě lekci. Naletěli podvodníkům, přišli o peníze, o iluze, odkryli masky, začali dokonce pochybovat o systému.

Začal se jim hroutit svět, pocítili prázdnotu, často beznaděj a přestali důvěřovat lidem, institucím. Začali pochybovat o sobě a svém životě. Pocítili nutnost změn, začali si klást otázky a hledat odpovědi na ně. Začali se dostávat z vnějšku dovnitř. Život se jim převrátil naruby.

Jak se to týká mě osobně? Začal jsem se měnit, při tom hledání jsem více poznával, často metodou pokus omyl, prožíval zkušenosti, lekce, vyrazil jsem na cestu, občas bloudil, občas nevěděl kudy kam. Pak jsem se pro něco rozhodl a ono se pak ukázalo, co mé rozhodnutí přineslo.

Sice jsem opustil důvěru v systém, resp. matrixovou hypnózu, ale naopak jsem si zachoval naději a důvěru v lidskost, začal jsem poznávat božskou přítomnost v sobě, zkusil jsem něco nového a leccos si prožil. Uvědomil jsem si důvěru v Život, jeho plynutí, dynamickou rovnováhu přírody a blbnutí zblblého lidstva pod vlivem "hypnózy" a procitl v to, že mám řešit jen to, co mohu na své úrovni ovlivnit a jsem svobodný jen tak, jak na druhou stranu přijímám zodpovědnost za své myšlenky, slova a činy.

Došlo ke ztrátě mnoha iluzí a jsem za to vděčný. Došlo k odvaze nelpět na něčem, co už nepotřebuji. Došlo k odvaze udělat něco proti pohodlnosti: nedat se očkovat proti Covidu a spolehnout se na svoji přirozenou imunitu. Došlo k odvaze vstoupit na blog, pak změnit blog, měnit zaměstnání. Došlo k důvěře své duši a poskytnout ji potravu v podobě radostné energie, přítomného okamžiku a k procitnutí, že když mám z něčeho nepříjemný pocit, mám si na to dát minimálně bacha. Došlo k lekcím a nepříjemným zkušenostem, které mě v důsledku posílily a často testovaly moji odvahu, ochotu, lidství a také pokoru a trpělivost.

Nevím, co mi život přinese, jak se mnou zamává, jak mě potěší? Ale vím, že životu důvěřuji. Také důvěřuji některým lidem, jiným jsem třeba důvěřovat přestal.

Nedůvěřují virtuálním sociálním sítím, nedávají mi smysl, i když by mi třeba mohli pomoct, kdybych se překonal. Zkusil jsem se překonat a s cílem pokusit se propagovat svou knihu jsem znovu vstoupil na Facebook a teď z toho couvám. Ta zkušenost s knihou je docela zajímavá. Díky ní jsem se mnohé naučil, mnohé poznal, získal zkušenost s některými lidmi. Asi se nehodím do škatulek, jsem jinej, jsem divnej.

Už to byla odvaha, začít důvěřovat sobě a začít o tom všem psát na svém blogu a prostřednictvím něho to sdílet. Tiše, privátně, bez velkých gest, reklamy, lajků, tisíců sledovatelů. Dělám to pro radost a psychickou pohodu.

Když to někoho potěší či inspiruje, je ta radost vícenásobná a energie radosti se přenáší. Svým čtenářům důvěřuji, přestože znám jen některé, kterým opravdu důvěřovat mohu. Na druhou stranu odvaha k důvěře mým čtenářům mi nemůže chybět, protože to bych se jinak bál psát a publikovat své texty.