Otázky nejen na tělo

Taková sebe-terapie. Zkusil jsem si položit jednoduché otázky a zjistil, že je na ně těžké odpovědět pravdivě a upřímně.

Znám se? Jsem k sobě upřímný? Nenalhávám si? Bojím se stále něčeho? Mám k něčemu stále odpor? Využívám svůj potenciál?

Znám se? Dovolím si napsat, že celkem ano. Znám své fyzické a psychické možnosti a limity. Vím, co mě nabíjí, baví a co je pro mě příjemné. Také vím, co mě vybíjí, nebaví a je pro mě nepříjemné. Ale nevím, jak bych se zachoval v těžkých kritických situacích. Zda klidně, duchapřítomně nebo pudově nebo bych zpanikařil.

Jsem k sobě upřímný? Z větší části ano, nežiju v sebeklamu, to mě už život naučil. Snažím se být upřímný k sobě i okolí, ikdyž okolí tím někdy překvapím a jindy raději mlčím. Jestli si nalhávám? Upřímně ano. Vidím to především na tom, když se mi zrovna něco nechce dělat, když to pro teď odložím na jindy, kdy jsem líný a nechci prožívat nepříjemnost. Přitom jsem si nedávno říkal, pustím se do toho, ať to mám za sebou a neotravuje mě to. To jsem si nalhával.

Bojím se stále něčeho? Přirozeně, strach je přece součástí pudu sebezáchovy, ale zároveň vím, že jsem se už osvobodil od manipulace strachem. Na to opravdu nenaskakuju, ale zbytečně neriskuju. Ale vlastně teď mi přibyl jeden strach, aby se nestalo něco vnukovi, když ho mám na starosti. Když vám dítě svěří své dítě, je to jiné. Máte větší odpovědnost a dáváte si větší pozor, zvláště, když je to takové šídlo. Pak se bojím nevěry, protože neumím lhát.

Mám k něčemu stále odpor? Sice se snažím nemít, překonat to, přijmout to, ale stále tam určitě aspoň kousek toho odporu je. Asi nejvíc k byrokratickým nesmyslům. Nemám rád, když mi někdo něco vnucuje, a ještě mě nutí k poslušnosti.

Využívám svůj potenciál? Asi nejtěžší otázka. Jednoduchá odpověď by mohla být jak kdy a jak v čem. Jak vůbec rozumět potenciálu? Je to možnost. Možnost, že něco udělám, něco se naučím, půjde mi něco, o čem jsem si myslel, že mi nepůjde. Souvisí to s učením, poznáváním, děláním chyb, motivací.

Vlastně ten potenciál objevím, když něco chci (se naučit, poznat, vyzkoušet) nebo něco potřebuji udělat, protože se něco rozbije, přestalo to fungovat, nebo chci něco vyměnit. Ikdyž si to nechám udělat odborníkem, potřebuji ho sehnat, domluvit se s ním a zpravidla s ním být na místě činu.

Ale mám potenciál provést něco, co jsem se neučil, nejsem v tom vzdělán, neumím to? Třeba udělat sochu, namalovat portrét, léčit lidi na dálku, umět dokonale víc jazyků? Nic z toho si netroufnu ani zkoušet, snad jen to kreslení bych mohl zkusit. A třeba nějaký konverzační kurs angličtiny, abych si ji připomněl.

Tenhle "vyšší" potenciál nevyužívám a ani ho využívat neumím. Možná využívám více svůj potenciál ve vztazích, v lidskosti, komunikaci. A také ve svém psaní.

Pak svůj potenciál trochu využívám při pracích na chatě a zahradě. Trochu jsem se naučil sekat kosou, řežu a štípu dřevo, udělal jsem si plot, dřevník. Naposledy takový rumpál na nepoužívanou studnu, poté, co se při profesionálním kácení přerostlých stromů, zničila pumpa.

Vůbec to není profesionální, využil jsem převážně toho, co jsem měl, příp. něco koupil. Zděděnou boudu (garáž) jsem rozdělil, jednu půlku zakryl stěnami z OSB desek a z latí udělal dveře, druhá půlka slouží jako sklad dřeva. Na chatě se intelektuál z paneláku lecčemu přiučí. A jakou dětinskou radost má z toho, když něco udělá, a navíc je to funkční.

Vše se mi odráží v životě i v mém zdraví. Jsem zdravý? Cítím se dobře. Snažím se, ale vím, že hřeším a že bych se mohl a měl snažit víc. Proto jsem se dal vyšetřit, abych věděl, kde jsem v pořádku a kde mám zabrat, možná spíše čeho se vzdát, či to nějak nahradit. A vím, že je to především o stravě. Pohybu mám relativně dost.