Podzim, čas kdy přibývá tmy

Podzimní rovnodennost a pak zkracování denního světla a přibývání noci. Nižší teploty, začátek topné sezóny. Ta rozdělí lidi v panelácích na ty, kterým už je zima a ty, kterým není zima a v těch počátcích je to dost náročné. Ale už mě to nepřekvapuje. Dokud je teplo z kotelny, je to v pohodě. 

Horší by byl takový blackout. Bez elektriky se nejen nesvítí, ale ani netopí. Tak svítit jde svíčkou, baterkou či petrolejkou, topit v kamnech na dřevo či uhlí, jenže to je potřeba komín a v paneláku si to nelze moc představit. 

Tak si říkám, že je vlastně svým způsobem zázrak, že jsme bez úhony přežili poslední zimy a že nás i příroda šetřila. Třeba se trend změní a začne návrat ke zdravému rozumu a přirozenosti.

Co s nezmění, je přirozenost podzimu. Příroda se pomalu uchystá na zimu, stromům opadá listí, stěhovaví ptáci odletěli, vše dozrálo a už se jen dosklidí.

Letos jsme to měli s naší úrodou takové neobvyklé. Co do množství nás doslova šokovaly papriky. Nikdy jsme jich tolik neměli. Naopak toho, s čím jsme si dříve díky množství nevěděli rady (cuket a dýní) bylo málo. 

Stabilně dost bylo hrachu, pórku, byly i jahody, hodně malin, mrkve i cibule (navíc dost kvalitní) a červené řepy. Rajčata byla jako obvykle, ani málo ani moc. Stromového ovoce bylo velmi málo, jen na jedné jabloni dozrálo dost jablek a hodně dobrých. Ty méně kvalitní na mošt v podstatě nebyly žádné.  Jo, výborné byly všechny obě dvě švestky a jedna velmi kvalitní broskev. Na druhou stranu švestek a meruněk jsme měli dost od rodičů manželky. 

Na chatě mě příjemně překvapily brambory, byly kvalitní a bylo jich dost na ten malý záhonek. Ataké nám to všechno krásně kvetlo. Teď nastává čas zahradu i chatu pomalu připravovat na zimu. Dosklidit, ostříhat suché zbytky a hodit na kompost, zrýt záhony, dosekat trávu a shrabat listí tam, kde je to třeba.

Prostě podzim. Vzpomínka na léto a příprava na zimu. Čas, kdy se pro mě plavání v řece mění v otužování.