Postuj! Lajkuj!

Sdílej, než to smažou! Sjížděj socky a dávej každé kravince smajlíka nebo nějaký obrázek. OMG! Proč? Protože dopamin? Protože závislost? Protože příkaz doby? Protože cool?

Objevil jsem zdroj své absolutní nezávislosti. Jsou jím sociální sítě. Nepoužívám, nepotřebuji, nechci. Nejsem na nich závislý. Absolutně. Jsou mi volné, a proto i já jsem volný, svobodný, nezávislý a nepotřebuji detox.

Virtuálně jsem "závislý" na blogu, protože zde mohu sdílet své myšlenky a vypsat se ze svých trápení. Je to takový můj deníček, zaznamenaná historie mých myšlenek a zážitků. Pokud některé mé články kolují na sockách, pak mi to nevadí, ani to nijak neovlivním, protože se to děje nezávisle na mně.

Dost věcí se stejně dozvím, protože sítě jedou novináři mainstreamoví i alternativní a na svých webech o nich píšou, či je komentují. Takže se zprostředkovaně dozvím, jak si ulevují "celebrity" a to mi úplně stačí. Většinou jsou to pro mě takové "slinty" vyvolávající nevolnost, že je mít v přímém přenosu a aktuálně nepotřebuji.

Tož tak. Sociální sítě mě nelapily, byť jsem tam dočasně pobýval, ale dlouho nevydržel, protože se mi tam nelíbilo. Nejvíc mě odradily dvě věci.

Za prvé zběsilá rychlost, co bylo dvě hodiny staré, to už bylo neaktuální, protože přebito něčím novým. Co vlastně znamená být online? Reagovat okamžitě a socky "sjíždět 24/7"? Děkuji, to nechci. A nikdy jsem to nedělal, podíval jsem se tam jednou za čas a postupně čím dál tím míň častěji, až jsem s tím úplně přestal.

Za druhé mi vadí ta infantilita. Fotečky, videa. Jistě, některé nádherné a vtipné. Ovšem ten balast kolem toho. Lajky, smajlíky, a to komentování včetně nenávistného trollování ze všech stran. Tohle prostě není šálek mé kávy.

Píšu si to sem, kde si toho všimne jen ten, který sem chodí. A proč? Jediným smyslem je, že se mi tím ulevilo. Fakt nehodlám proti sítím nějak donkichotsky bojovat, jen je ignoruji a kdo sem ke mně dorazí, ten se to dozví. A když bude chtít, může to rozšířit a rozvířit i na sítích, nezávisle na mně.